Letadlo, Kréta und so...

A je to. V něděli jsem poprvé letěla letadlem. Ve 22:30 se od země odlepil Airbus A320 a odnesl nás na Krétu na letiště v Plakiasu. I když jsem nejdřív byla lehce rozladěná ze zpoždění letu (říkala jsem si, že letadla by vzhledem ke všem bezpečnostním opatřením neměla trpět půlhodinovým zpožděním), tak jsem si let docela užila. Hlavně stoupání, klesání, zatáčky a miniaturní turbulence. Ale bylo to nějak málo akční, čekala jsem, že ta turbulence bude větší a letadélko udělá něco divokého. Letěli jsme ve výšce 11277 m rychlostí přibližně 810 km/h, let byl klidný a navíc nám letušky pantomimicky předvedly, co dělat při potížích.

Do hotelu Damnoni Bay jsme dorazili asi o půl páté ráno místního času, usnula jsem a v krásných 7:40 jsem se probudila. Jsem nemocná, zřejmě:-)

Prošli jsme se po pláži a s polednem potom přišla i tradiční řecká siesta. Vůbec mi to tady připadá hrozně siestovaté, ani se nedivím Řekům, že vypadají tak líně. Odpoledne jsem konečně skočila všemi čtyřmi do moře, je stále slané, stále mokré a super! Večer jsem se ale nemohla nikam vypravit, babička o nás má strach a nechce nás večer nikam pouštět. A to jsem chtěla strávit několik půlnocí na pláži a koupat se v opuštěném moři jen tak! Třeba později...

A dnešní dopoledne jsme strávily v hotelovém bazénu, aby se babička mohla taky vykoupat, do moře se trochu bojí. Skákala jsem bomby a pořád jsem se snažila tahat ostatní do vody, nutno podotknout, že většinou bez úspěchu. Tedy to tahání, bomby se docela dařily. Musím vymyslet nějakou blbost, aby holky nebyly tak chcíplé...

Mám nového kamaráda. Jmenuje se Tigris, je nádherný a pro maso si vyskočí. Je majitelem páru kouzelných zelených očí a je moooc přítulný. Jeho páníček o něm říká, že je to kočičí boss:-)

A teď sedím u recepce, chytám hotelovou wifinu a popíjím koktejl od zdejšího číšníka a pevně doufám, že se o tom nedoví babička:-)