Když postavy ožívají...

Také se vám stává, že si vymyslíte postavu, napíšete jí nějaký příběh a pak potkáte někoho, kdo vám vaši postavu až nápadně připomíná?

Mně se to stalo. Koukala jsem na ni, slyšela jsem ji mluvit. A říkala jsem si, jestli ji znám a kde se vzala ve skutečnosti, když má být jenom v mé povídce. Asi mi z příběhu utekla. Začala jsem se trochu bát, že začnu potkávat i další ze svých postav a dopadne to jako v jedné z mých starších povídek. A taky mi hlavou rychle probleskly všechny věci, které jsem dotyčnou postavičku nechala provádět...

Mno, takže pokud se některý z mých čtenářů bude cítit dotčeně, protože je až příliš podobný nějaké mé postavě, zase tolik nedoufejte, pravděpodobně se jedná o shodu okolností a objektem mé fantasijní vášně opravdu nejste. A pokud jsem vám podobnou postavu nechala umřít, neberte si to osobně. Lidi, kteří si vysloužili takovéto privilegium, by se dali spočítat na prstech jedné z 60 % zmrzačené ruky.

A všimli jste si, jak je krásně? Už se těším, až vezmu foťák a někam vyrazím, dlouho jsem svého drahouška Nikonka neprovětrala. O víkendu jsem zkoušela řídit auto a mám z toho dobrou náladu ještě teď, i když auto na benzín a na naftu se až nepříjemně liší. A honí se mi hlavou nápady asi na tisíc různých posterů, takže se mějte krásně a já jdu tvořit.