Čas na trochu samomluvy

Aloha, mí milí!

Přicházím opět na kus samomluvy. Učím se totiž na jednu zkoušku, která mě zítra čeká a o jejímž výsledku docela pochybuji. Do doktorského plánu si totiž musíme vybrat povinně tři předměty zakončené zkouškou a složit zkoušku z angličtiny.

Nicméně háček je v tom, že se musí týkat aspoň nějak toho, čím se zabýváme v rámci dizertace. Což by nebylo samo o sobě takovým problémem, kdybych neměla už všechny matfyzácké předměty za sebou. Musela jsem tedy zabrousit do nabídky PřF UK. Vybrala jsem si tři přednášky, které vypadaly přiměřeně náročně... No, u dvou jsem se trefila, ale ten třetí... Ten třetí... Je to Svět RNA a bílkovin, sám o sobě superzajímavý předmět, ale připomíná velice často scénář telenovely ze světa buněčného jádra a okolí.

Jak se mám naučit telefonní seznam? To přece po mně, jakožto matfyzákovi, nikdo nemůže chtít! No, jsem blbá, že jsem si předem nezjistila, o čem předmět přesně je. Ale přitom vypadal podle sylabu tak krásně! Takže buď budu mít štěstí a zkoušku nějak přežiju, nebo prostě projdu bureo peklem a požádám o změnu studijního plánu.

Ale ne že bych z toho byla kdovíjak nešťastná. Prostě jsem se na nějaký stres vyprdla, nedělá to dobře mému zažívání. Udělala jsem místo nervování se krásnou prezentaci na seminář Nicoletu, kam pojedu příští neděli až následující středu. Je to skutečnost více než pozitivní, neboť je mimo jiné také dalším hintem, že šéf naši spolupráci myslí opravdu vážně. Možná za nějaký čas přestanu být paranoidní. Ta doba, než se mi někdo ozve je totiž občas tak dlouhá, až se bojím, že usoudili, že jsem moc blbá nebo já nevím co a už se mnou nechtějí nic mít. Prostě paranoia. :-)

A když budete hodní a budete interagovat s mou samomluvou, hodím vám sem skyrimovskou chlastací píseň.

Tak.

A když ne, stejně si ji sem vystavím, neb se mi líbí.