Taky tak milujete řvoucí děti?

Včera jsem měla trochu větší spánkový deficit. Den předtím jsme totiž byli se sorellinou a s Mírou, kamarádem, kterého jsem pár let neviděla, v čajovně. Nevím, čím to je, ale občas na mě čaj nezapůsobí, a jindy zase naprosto zásadně a nemůžu usnout. A taky za to možná mohlo to, že mi Schyzofrenyk (fakt díky!) přihrál do cesty Dragon Age Origins, hru, s kterou jsem strávila před několika lety nejednu krásnou chvilku, nejeden únik od reality... :-)

A kombinace teinu a mého elfa Doriana mě připravila asi tak o pět hodin naplánovaného spánku. Ráno, kdy mě sluneční paprsky vytáhly z postele, nebylo právě z nejlepších. Ale nakonec jsem se odpoledne dostala i k tomu, abych vlezla do autobusu a přepravila se do Prahy.

Usedla jsem, objala batoh a snažila se odpočinout si tak, abych se aspoň neposlintala. Naproti mně si sedla nějaká paní s malou holčičkou a za mnou se usadila zbylá část jejich rodiny. Holčička na mou adresu poznamenala, že teta spí, načež jsem se usmála a dál jsem ignorovala celý vnější svět. A holčička začala řvát na tatínka, co stál za mnou. Křičela, že ho má ráda, a usmívala se. Mám ráda setkání s dětmi, které nevypadají jako oživlá antikoncepce.