Dračí královna - 26. 11. 2014

Nezasvěcený pozorovatel by mohl pojmout podezření, že mě opustily mé úžasné sny. Není tomu tak, jenom jsem moc líná na to, abych je sepisovala. Dnešní sen byl však příliš zajímavý na to, abych ho jen tak nechala upadnout v zapomnění, tak jsem ho sepsala. Některé detaily, logické můstky a jméno jsem si domyslela, jádro příběhu nicméně zůstává made by my extraordinary brain.

Lauren rychle vyběhla schodiště, zastavila se u výklenku a upravila si v odrazu ve skle šátek. Minula několik kolegů a zamířila k malým dveřím na konci chodby. Málokdo znal jejich tajemství. Ti, kteří znali prastaré legendy opřádající budovu univerzity, je drželi v tajnosti. Z dobrého důvodu. Dívka si stáhla bílé vlasy do ohonu a ohlédla se. Nikdo ji nesledoval. Vždy se jí dařilo vypadat jako pouhá extravagantní studentka fyziky.

Toho dne však musela na chvíli odložit svou falešnou identitu a být tou, kterou se narodila. Její nepřátelé se totiž chystali k útoku. Cítila to. Už několik dní se nemohla kvůli slabému brnění ve zdech budovy soustředit na práci. Opatrně otevřela dveře a vklouzla do temné chodby, na kterou navazovalo točité schodiště. Stoupala po příkrých schodech a dotýkala se chladného kamene, aby se jí nezamotala hlava.

Konečně dorazila na místo. V obrovské hale byla najednou nepatrná. V jediném okamžiku se proměnila v bílého draka a jasně zelenýma očima pročesávala prostor pod lomenými oblouky. Její nepřátelé na ni už čekali. Pět černých draků na ni upíralo své lesklé antracitové oči. Temně vrčeli a dávali jí jasně najevo, že odsud neodejde.

Bělejší než čerstvě padlý sníh Lauren proletěla několika sloupy, aniž by je poškodila. Prastará magie totiž chránila budovu před zničením. Její mohutné tělo rozráželo vzduch. Blížila se k nim jako všeničící lavina. Vtom pocítila nesmírné horko. Všech pět draků spojilo síly a Lauren najednou sevřely neviditelné ohnivé pařáty. To palčivé horko jí zastíralo mysl. Pokračovala však dál. Proletěla kolem nich, narazila do toho nejmenšího a prudce změnila směr letu.

Vyletěla ven a drak ji pronásledoval. Dělal přesně to, co chtěla – ve skrytu duše opravdu doufala, že se jí podaří skupinu rozdělit. Netušila však, že nejmenší z draků je pánem počasí. Na obzoru se zablesklo a oblohu proťal blesk. Drak na ni útočil a proradné počasí mu ze všech sil napomáhalo. Lauren mu útoky oplácela a obratně uhýbala před blesky. Několikrát se jí však úhybné manévry nevydařily tak, jak chtěla, a na jejím bělostném těle se objevilo několik šrámů.

Vteřiny se táhly nekonečně pomalu. Lauren v duchu počítala blesky a snažila se odhadnout, jak dlouho ještě boj potrvá, dokud jeden z nich nepadne. Celé tělo ji pálilo, první útok pěti draků ještě stále neodezněl. Prudký úhyb doleva a rychlé stoupání... Jenom koutkem oka zaznamenala, jak její protivník nezvládl manévr a narazil do skály. Ulehčeně vydechla a vydala se k budově univerzity.

Proměnila se zpět do své lidské podoby a dobelhala se ke schodišti, kde k ní okamžitě přiskočil jeden z jejích přátel, aby ji podepřel. Beze slova se chytila jeho ruky a stoupala po schodišti. Jeden z pěti, pomyslela si...