Nenávidím sloveso nenávidět

Jo. Úplně nejvíc ze všech sloves.

Řekla bych, že tohle sloveso je ze všech českých sloves nejnemožnější, a to tak, že se mi nepodařilo najít podobně nemožné. Má sice relativně příjemný zvuk a rytmus, to se musí nechat. Ale mě na něm rozčiluje jiná věc.

Nemá slušný zápor. Není to taková sranda jako v ostatních jazykových rodinách, kde si na vhodné místo vrazíte záporku a je to. 

Prostě nemůžu říct "nenenávidím tě", protože to zní opravdu dementně. Stejně tak je blbé říct "miluji tě", protože to jaksi není úplným doplňkem k nenávisti. Prohlásit "jsi mi u prdele" by bylo možná o něco přesnější, ale přece jenom i tady ta přesnost vyjádření poněkud pokulhává.

Nenechat tak špatně nezní, to prostě není fér.

Proč se tedy do češtiny nezavedl podobný tvar i u slovesa nenávidět? Snaží se mi tím nějaký dávno mrtvý jazykovědec vnutit ideu, že má náklonnost k okolnímu světu musí být nutně binární?

Co dělat, když se vás někdo zeptá, jestli ho nenávidíte? Pokud byste ho nejraději viděli rozpatlaného na trase od Šumavy po Krkonoše a máte koule na to, abyste mu to řekli, pak gratuluji. Když však do této kategorie nespadáte, máte problém. Musíte najednou vyznávat své city a podobné věci. Nepředpokládám totiž, že by se většina lidí dala odbýt pouhým stručným a výstižným "ne". 

"Ale ne, zase tolik mě nesereš."

"Ale ne, jsi docela fajn lidiček."

"Ale ne, to víš, že bych tě možná z řeky vytáhl."

Osobně se mi nejvíc líbí ta první věta. Ale chtělo by to na někom vyzkoušet. Dobrovolníci? Obětujete se někdo pro vědu? Prosím, prosím, smutně koukám. A určitě vás zase tolik neseru.