Sayonara | Lingvistické okénko I

Abyste mě nepodezírali, že píšu myslím jenom na to jedno!

Tedy na děti... Tak jsem se dnes rozhodla zařadit menší lingvistické okénko, drobné intermezzo o věcech, které mě zaujaly.

O svém novém přírůstku zatím psát nechci, protože se s ním musím lépe seznámit, a o politice taky ne, protože dnešní snídaně byla příliš dobrá na to, abych ji kvůli panu Koblihářovi vyvrhla.

Tak tedy to lingvistické okénko.

Víte, že slovo dětičky nemá jednotné číslo? Děťátko nefunguje a dětičko také ne, to by se navíc zmnožovalo jako dětička. A podobně jako se slovem děti se s tím pracuje jako s ženským tvarem. Bordel! Le bordel!

Další věc, které jsem si všimla, je slovo jedlík a neexistence jeho ženského tvaru. Ne že by mi na přechylování nějak extra zvlášť záleželo, ale ve chvíli, kdy jsem Viktorce chtěla říct, že je vášnivá... doplňte si sami... mi došla slovní zásoba. Jestliže s jedlíkem budu pracovat jako s právníkem, byla by to jedlička. Pokud popustím uzdu své fantazii, bude to jedlice. Obojí je dementní.

A třetí zamyšlení padlo na sloveso nenávidět a jeho zápor. Angličtina to má krásně vyřešené, prostě I don't hate you a je to. Ale v češtině, když chcete někomu popřít jeho hypotézu, že ho nenávidíte, narazíte na problém, že mu musíte říct, že ho vlastně máte rádi, protože kdybyste mu řekli, že je vám u prdele, což by dle logiky byl doplněk k nenávisti, zadělali byste si akorát na další problémy a bylo by bývalo lepší zůstat u té nenávisti. Tak jsem se na to koukla. Zápor od slovesa nenávidět neexistuje, jelikož samo sloveso nenávidět už záporem je, a to slovesa návidět, což je zastaralý výraz, který znamená, že aktér slovesa je na někoho laskav, případně ho má rád. Nicméně to stále neřeší problém, že čeština nemá adekvátní ekvivalent k anglickému I don't hate you, takže pokud vám je někdo putna, zbývá vám pouze upřímná formulace nezájmu dle vaší volby a nátury, anebo dané osobě můžete říct, že ji návidíte, ať si to najde ve slovníku.

Howgh.

Ereandil out.