Sayonara | Lingvistické okénko II aneb o prdeli

Hezký den všem! Opět myslím na ně/..., tak pokládám za nezbytné se o to podělit. Musím přeci vykázat i nějakou jinou intelektuální aktivitu, aby mě někdo nemohl nařknout z toho, že mlékovatím. Sice statusy a články o dětech mají víc lajků a návštěv než nějaké chytré kecy, ale nejen lajky živ je elf.

Dnešní lingvistické okénko se bude týkat jednoho slovíčka, které fakt nemám ráda. Jak hrozně mě to slovo štve! Nemohla jsem kvůli tomu včera usnout, a to je co říct.

Je to slovíčko... Zadel. Úplně ho nesnáším. Nenávidím. Bystřejší z vás postřehli, že se jedná o kombinaci slov zadek a prdel. Kdo to ale vymyslel, a proč? Nějaký kvazislušňák, dívčí skautka, pionýr, slušný Čech nebo podobná existence, na kterou je krásné tradiční a dobře znějící slovo prdel příliš drsňácké, ale chtějí si připadat hustě a krutopřísně, jakože vlastně jsou tak trochu sprostí, takže jim ještě nezakážou vstup do místní mateřinky?

A komu tím prospějete? Hodíte si cihlu na nohu a ulevíte si mocným zařváním "No do zadele!"?

Nebo svoje děti podezíráte z takového stupně demence, že si myslíte, jak rafinovaní jste a jak to děti nepochopí a budou si myslet, že jste nejslušnější slušňáci?

Připadáte si o něco méně asociální, když lidi kolem sebe místo do prdele posíláte do zadele?

Co bude další? Místo krásného tradičního hovna někdo vymyslí hobek? Nebo bovno?

Prostě je třeba si přiznat, na čem jste. Jste v jádru prasata a určitá míra koprolálie vás vnitřně těší a uspokojuje. Tak pojďme společně udělat něco hezkého pro náš krásný jazyk a nestigmatizujme naše půvabná, znělá slova takovým způsobem, že budeme vymýšlet jejich trapné náhražky.

Rozloučím se s vámi přáním krásného dne a textem písně Jiřího Schmitzera:

Řekněte prdel. Máte na to. Řekněte prdel. Řekněte to. Řekněte prdel, prdel, prdel, prdel, prdel, prdel, prdel, prdel, prdel, řekněte prdel, prdel, prdel, prdel...

Řekněte prdel, prdel, prdel, prdel, prdel, řekněte to!

Prdel, prdel, prdel, prdel!