Třicet let s Ereandil

Ereandil dnes slaví třicáté narozeniny.

Připadám si trochu staře. Naštěstí na to nevypadám, včera na tréninku mi jedna holka řekla, že vypadám na dvacet, takže to se mnou nebude tak zlé, ale přece. Pokud všechno půjde podle plánu, už mám jen sto třicet let na ovládnutí světa. Už patrně nepůjdu znova do prváku. Studenti mi vykají. Občas mi někdo řekne dokonce i mladá paní. Kdykoliv mě někdo osloví paní, je to strašně divné. Nesnáším to. Kdyby mi říkaly lady, tak to ještě nějak zkousnu. Ale co. Aspoň mi prodají víno.

Oslavu narozenin jsme zahájili tím, že Viki měla nějaké trápení, zlé sny, zuby, virózu, nevím, a v noci asi hodinu brečela, až z ní Tomovi skoro narostla druhá hlava a přihlásil se na fakultu humanitních studií, aby zahájil studium nějaké opravdu povedené vědy. A pak jsme si tady s dětmi vegetili, pustili jsme si nějaký film, dali jsme si k obědu dhal... No, a teďka si užívám chvilku klidu s vínem, protože dětičky už usnuly. 

A v sobotu máme oslavu v Žamberku. Bude veselo. 

Hezký den!