Aby to tady zbytečně provokativně nečpělo optimismem, tak si dnes jdu postěžovat nad strastmi majitele nemovistosti.

O víkendu jsem se vypravila do Středozemě. Tedy, celá výprava byla trochu méně exotická díky tomu, že Středozem se nacházela na Smíchově v jedné základní škole, ale budiž, když chci vidět Středozem, cidím Středozem, a basta.

Kdybyste nevěděli, co za odborný odporný termit to používám, tak seme je jedna hrozně důležitá věc v kendó. Je to síla vaší osobnosti, která protivníka donutí se rozplakat, odhodit meč a utéct, prostě něco, co hrozně nutně potřebujete, když chcete vyhrát.

... A stále přibývají!

Možná by se mohlo zdá, že v předvečer hýřivosti a bezmyšlenkovitého požívání alkoholu chci stvořit myšlenku, která bude nějakým  způsobrm reflektovat nechuť k tomuto svátku konzumu.

V předvečer vánoční mě napadlo, jak lidé pojímají strašně špatně koncept víry.

Už vám někdy elfové ve vaší hlavě vyhrožovali, že když si na ně neuděláte čas, začnou vám blokovat RAM, takže stejně nic neuděláte?

Jsem tady zase s dalším speciálem. Bude o něco méně kryptický než Bureau speciál, a mnohem zábavnější! Voilà zařizovací speciál, přesně to, co chcete číst před Vánoci.

Před letními prázdninami, když jsem si říkala, že do doučování se mi už moc nechce, jsem udělala ještě jednu výjimku. Začala jsem doučovat jednoho osmáka, který propadal.

Některé dny jsou takové nenápadné. Nic se neděje, začnou, skončí a ani si toho nevšimnete. Ale některé dny jsou zase ohromně husté. Třeba jako ten dnešní.