Zdravím vám, moji milí! Určitě vás zajímá, jak jsem si užila tento týden.

Jak jsem slíbila, tak také činím. A prozradím něco o tom, kterak jsem podpálila trutnovský kostel.

Poslední dobou se mi stává, že se mě mí milí přátelé a známí ptají, jestli už jsem udělala zkoušky v autoškole.

In a galaxy far, far away... Ne, zase tak far away to není, je to jenom na Florenci, a tam občas postává velice zvláštní osoba. Už jsem ho potkala několikrát a pokaždé se mnou navázal konverzaci. Nevím, jestli za to může můj černý kabát až na zem nebo jestli je to prostě můj nadpřirozený šarm, ale kdykoliv mě vidí, dá se se mnou do řeči.

Byla bych moc ráda, kdyby lidé byli tolerantní, příjemní, kreativní, chovali se hezky k přírodě, aby nebyli manipulovatelní a vztahovační, ale to bych asi chtěla moc. Raději mi Ježíšku přines šicí stroj, men, kufr s drakem na bógu nebo nějaké hezké náušnice, ať se nechytáš za hlavu, že si zase někdo přeje něco podobně nemožného jako porozumět ženám.

Jo, příroda je občas potvora a nám dámám čas od času nadělí pár hodin radostí. A kdyby jenom dámám!

Asi si budu vydělávat literaturou.

Jeslti chcete opít rybu, nedělejte to v Ohiu. Tam je totiž podávání alkoholu těmto živočichům protizákonné.

Kam se schovala ta schopnost sednout si k počítači a nechat prsty dělat svou práci?

Ano, je to tak, už vás svou okouzlující přítomností oblažuji celých dvacet šest let a mám v plánu ještě aspoň desetkrát tolik.