Perpetuum mobile existuje. Kdybyste to náhodou nevěděli. Kdybyste náhodou nebyli tak osvícení jako moje drahá mať. Nedávno mi poslala článek, který byl směsí bezectného znásilňování fyziky a konspiračních teorií. No, a drahá mať se svým přítelem pojali podezření, že by bylo mít fajné mít doma takovou malou krabičku, v které bude supravodivá cívka (za pokojové teploty), a ta jim bude vyrábět energii.

V úterý jsem měla naprosto nejhorší hodinu. Malé smrádě L. učím angličtinu a kytaru. Přišla jsem plna elánu a nadšení, že jej naučím něco nového, jenže ten prevít začal vysírat stylem "tohle nesnáším, tohle je nuda" etc.

No dobře. Snažila jsem se trochu pozměnit styl výuky, nicméně marně. Smrádě nebaví zřejmě nic. Smrádě je přesně ten typ, který si bude dělat legraci ze spolužáků,

Zúčastnila jsem se WoWsrazu. Po dlouhém rozmýšlení jsem se přece jenom odvážila navštívit pražské doupě ČVUŤáků a podívat se, jak vypadají koleje Strahov. Tedy přesněji jak vypadají zvenku, zevnitř jsem prozkoumala akorát klub 011. Lidi, které jsem tam objevila, vypadali docela mile. Škoda jen, že jsem musela zmizet před půlnocí...

Nicméně cesta zpět do mého doupěte stála za to. Byla tma

V pátek jsem po čtyřech letech konečně viděla bandu lidí, s kterou jsem po základkovém pekle strávila čtyři krásné roky. Bylo nás asi devatenáct, skoro 70%, jak Jarda spočítal.

Jenže Kuželna v Malšovicích je pořádně zamaskovaná, cestou jsem se musela ptát asi tří lidí, kde to místo najdu. Ale stálo to za to. Mám skoro pocit, že jsem si se spoustou lidí popovídala víc než za celý gympl dohromady.

Fuck the world.

Really.

...

Člověk roztrhá v koupelně závěs na maličké kousky a rozhází je po celé koupelně a spolubydlící se může posrat.

Přišel si stěžovat, ať to uklidíme.

Včerejší paprsky se nedokázaly prokousat skrz tuhou šedošedou hradbu z mraků. Skoro pršelo. Konečně od minulého prosince mi taky byla jednou zima. Zima se do mě docela příjemně zakousla. Skoro jsem zapomněla, jaké to je mrznout... Asi bych už konečně měla přestat nosit letní boty a zkusit ochočit jedny z mých podzimních vražedných.
 

Proč většina lidí nadává na zimu? Mám svou teorii

V pondělí jsem měla svou první hodinu japonštiny. Musela jsem tedy nejdřív na FF UK v Celetné, kde sídlí filosofové, navíc jsem se musela dvakrát ptát vrátné, kde je tajemná učebna 049, načež mě tam zavedla. Bylo nás asi dvacet, po chvíli se dostavila taková malá paní, která vypadala jako postava z anime, s velkýma očima a japonským úsměvem, i když evidentně Japonka nebyla.

Hai!

A

Dneska jsem se probudila. A kupodivu jsem i vstala.

A našla jsem tuhle holku - www.trgala.com/mov0001.swf, sice teda záběr na jdoucí holku zezadu už je trochu klišé, ale tahle je opravdu dobrá...

Teprve teď jsem se pořádně a detailněji zahleděla na výhled, který mám z okna. Matfyz, křižující se silnice, železniční most, Vltava... Vlaky s malou entropií, auta s větší, voda jako zrcadlo... Mám z toho skoro takový pocit, jaký bych měla, kdybych si pořídila mravenčí farmu... Matfyz vypadá takhle z dálky jako kousek dětské stavebnice a auta dělají přesně to, co čekám. Je to docela uklidňující,

Dnes jsem byla na střelnici! Konečně jsem se odhodlala k tomu, abych si našla nějakou v Praze, zašla tam a zkusila střílet. Na Florenci je taková příjemná střelnice, kde mi půjčili malou (no, malou, prý měla kilo a půl a byl to nějaký ten drahoušek, co mají policajti), a vpustili mě obrýlenou a osluchátkovanou na dráhu :-)