Zjišťuji, že poslední dobou píšu články akorát o dětech. Aby také ne, ničemu jinému se teď moc nevěnuji, do školy a do práce udělám sem tam nějaký kousek něčeho, ale to není nic, o čem by bylo zajímavé psát, a hluboké úvahy zase vyžadují k sesumírování myšlenek trochu víc vína a času, než si dopřávám. A vůbec, vy byste taky byli celí nadšení, kdybyste si najednou pořídili super babu a chlapa, pod jejichž úsměvy dokáže roztát ve tři ráno i ten největší cynik.

Mé dvouhlavé smečce je dneska šest měsíců, každé hlavě tři.

Aneb jak nezapomenout.

 Holahej po dlouhé době!

Víte, jak se pozná, že děláte ta správná životní rozhodnutí?

A sranda může začít.

A tak jsme to zase provedli.

Chce se mi spát, ale nemůžu. Bolí mě hlava a pálí žáha, asi se za chvíli proměním v poctivého draka a začnu chrlit oheň. To by bylo dobré, takové vylepšení by bylo rozhodně lepší než upgrade tetování. Ale přeci nemůžu mít elfíčata jen tak. Takže místo spánku raději přemýšlím, možná na chvíli zapomenu na svou transformaci v nepříliš fyzicky zdatného draka.

Hlasitý? Myslící? Existující? Víc než ti, co nemluví?

Kolona, kolona, bouračka, kolona, tři a půl pruhu aut narvaných na dvoupruhovém kruháči a hodina zpoždění na půlhodinové trase.