Zdravím vám, moji milí! Určitě vás zajímá, jak jsem si užila tento týden.

Jak jsem slíbila, tak také činím. A prozradím něco o tom, kterak jsem podpálila trutnovský kostel.

Poslední dobou se mi stává, že se mě mí milí přátelé a známí ptají, jestli už jsem udělala zkoušky v autoškole.

In a galaxy far, far away... Ne, zase tak far away to není, je to jenom na Florenci, a tam občas postává velice zvláštní osoba. Už jsem ho potkala několikrát a pokaždé se mnou navázal konverzaci. Nevím, jestli za to může můj černý kabát až na zem nebo jestli je to prostě můj nadpřirozený šarm, ale kdykoliv mě vidí, dá se se mnou do řeči.

Hezkou popůlnoc! Dnes jsem stvořila povídku, ke které mě velice volně inspiroval jeden opravdu zajímavý člověk z trutnovských Dračích slavností, přesněji tedy jeho dílo. Vyprávěl, že píše všechno ručně, což mě fascinovalo. Zvlášť když jsem si potom představila deset normostran hustě popsaných mým doktorským prasopisem, kvůli kterému jsem občas byla i zavřená po škole.

No, a jeho povídka byla o člověku, který způsobil dopravní nehodu a byl za to odsouzen na doživotí. Ve vězení ho týrali a dělali na něm různé psychologické pokusy, až nakonec zjistili, že s ním nehnou, a pustili ho. Když jsem si po zapálení trutnovského kostela (ano, opravdu jsem v Trutnově zapálila kostel, ale o tom se rozepíšu někdy později) v hotelu Patria onu povídku četla, cosi mě osvítilo. A tady to je. Jenom doufám, že se na povídce příliš neprojeví pozdní hodina vzniku...

Byla bych moc ráda, kdyby lidé byli tolerantní, příjemní, kreativní, chovali se hezky k přírodě, aby nebyli manipulovatelní a vztahovační, ale to bych asi chtěla moc. Raději mi Ježíšku přines šicí stroj, men, kufr s drakem na bógu nebo nějaké hezké náušnice, ať se nechytáš za hlavu, že si zase někdo přeje něco podobně nemožného jako porozumět ženám.

iHola chicos!

Říkala jsem si, že další španělská slovíčka bych mohla podat nějakou zábavnější formou, protože, co si budeme povídat, neznám nikoho, kdo by se vyžíval v memorování telefonního seznamu.

Čas 00:11 se mi líbí. Nula má nulu, jednička jedničku a Tomáš tu má ode mě básničku, aby se mu lépe pracovalo na diplomce. Anebo spalo. Doufám, že i když je to jenom taková hříčka během patnácti minut sepsaná, tak tě potěší.

Jo, příroda je občas potvora a nám dámám čas od času nadělí pár hodin radostí. A kdyby jenom dámám!

Asi si budu vydělávat literaturou.