Jelikož zřejmě víc jak tři sny v paměti dlouhodobě neudržím, musím je sepsat. A tyhle opravdu stojí za to!

Dřív, než začnu číst úžasné vánoční knížky a zapomenu, o čem jsem četla před Vánoci. Dočetla jsem poslední knížku trilogie Drowův odkaz, a to Siege of Darkness. Navazuje na Bezhvězdnou noc a jak už je dobrým zvykem legend o Drizztovi, popisuje elfova dobrodružství.

Spoiler and many elves inside!

Když taťka viděl některé z mých obrázků, nadhodil, že by něco podobného moc rád viděl pod vánočními větvemi. Tak jsem se tedy zamyslela a něco vytvořila a teď tady koukám na balíček se zarámovaným vánočním tripletem. Veselé Vánoce taťkovi i ostatním!

A dalším obrázkem je strom jménem Butterfly Effect.

Et voilà jedna z hlavních hrdinů mého příběhu, Shiara, dříve Enedai. Zrovna se mění ve strom.

V pátek jsem vytvořila další obrázek do mého příběhu.

Est vraiment plaisant. Opravdu. Na chvíli jsem si dovolila odložit všemožné školní povinnosti a rozhodla jsem se trochu si užít vánoční pohodu.

Jak jistě všichni víte, 21. 12. 2012 nastává "konec světa".

Včera jsem od Zlomeného meče obdržela pozvání k účasti na řetězáku. A jelikož by mě jinak sežral modrý dinosaurus, moje foťáky by dostaly do rukou zběsilé růžové blondýny a v mém pokoji by se zabydlely fluoreskující krysy velikosti divokých prasat, nemohu odmítnout.

Tenhle týden jsem nakreslila další ze svých stromů do mého příběhu Tenn enomentielva. Nejradši bych kreslila celé dny, akorát to je dosti nekompatibilní s mými studijními nepovinnostmi, takže se držím na jednom stromku za týden.

A druhým výtvorem k příběhu Tenn enomentielva, který opustil temné kouty mé fantazie, je můj loděnkový strom. Důsledky přílišného zahlcení domácími úkoly jsou děsivé - hrozí záchvaty jen těžko zvladatelné kreativity, nicnedělání či bohémského tvoření!

Pro vznikající příběh, jehož pracovní jméno jest Tenn enomentielva, jsem začala postupně tvořit ilustrace. Vodoznak je sice trapný, ale jak je psáno v pražské MHD - better safe than sorry. Néanmoins originál ráda poskytnu.

Na naší matfyzácké francouzštině existuje velice příjemná zápočtová povinnost, a to napsat pohádku. A jelikož se Jean Jacques tvářil velice zoufale, když si minule přečetl mé trochu depresivnější dílko, rozhodla jsem se napsat něco optimistického.