R. A. Salvatore - Siege of Darkness

Dřív, než začnu číst úžasné vánoční knížky a zapomenu, o čem jsem četla před Vánoci. Dočetla jsem poslední knížku trilogie Drowův odkaz, a to Siege of Darkness. Navazuje na Bezhvězdnou noc a jak už je dobrým zvykem legend o Drizztovi, popisuje elfova dobrodružství.

Spoiler and many elves inside!

Drizzt tuší, že temní elfové se chystají napadnout Mitrilovou síň a zničit tak jeho domov. A tak se trpaslíci a jejich spojenci vrhnou do příprav na válku, která určitě nebude jednou z těch menších bezvýznamných šarvátek. Mobilizují síly a připravují vše potřebné.

Mezitím nastávají "Zapeklité časy" (protože se mi opravdu nechce hledat český překlad Times of Troubles), kdy přestává fungovat magie. A nejen trpasličí. I magie elfů stávkuje, a když se výjimečně zadaří zakouzlit, je nepředvídatelná. Můžou za to šarvátky bohů, kteří se tak nemůžou věnovat svým uctívačům. Ani Lolth se nemůže zaobírat záležitostmi v Menzoberranzanu.

Byla jsem poměrně překvapená, když jsem se v knížce poprvé setkala s Lolth, vždycky jsem si myslela, že je to nějaká polopavoučí obluda. Nicméně se jedná o nejkrásnější temnou elfku, která kdy v Zapomenutých říších existovala. Fakt tu ženskou nemám ráda. Nejradši bych temným elfům vládla sama. Já už bych si je náležitě rozmazlovala a nevyžadovala bych, aby kvůli mě obětovali krásné elfy! A rozhodně ne takovým způsobem, jako kněžky Lolth - rituální zabíjení není nic, co bych ráda viděla aplikované na okouzlující temné elfy s ebenovou kůží a stříbrnými vlasy.

Catti-brie se mezitím seznamuje se svým novým kouzelným mečem, který dokáže se svým majitelem komunikovat. Zbraň je to vskutku zajímavá, je drowského původu, jmenuje se Khazid'hea, což znamená Řezák, a původně chtěl, aby ho nosil Drizzt. Pak si ale na Catti nějakým způsobem zvykl a stali se z nich dobří kamarádi.

Lolth se po nějakém čase vrátí ve velkém stylu - prostřednictvím matrony Baenre ztrestá jedinou zajímavou žijící drowku v knize - K'yorl Oblodra, která byla sice sadistická potvora a terorizovala své okolí jako každý jiný drow, nicméně tak nečinila ve jménu Lolth, ale pro svoje vlastní potěšení, což je zřejmě mezi drowy nežádoucí. Škoda. Její rod totiž vládnul podivnými silami, které jim umožňovaly ovládat mysl a vůbec provádět různé vychytané triky bez závislosti na přízni Lolth.

Magie začne zase fungovat a drowové vskutku vytáhnou na Mitrilovou síň. Long story short - rozpoutá se bitva, v jejímž průběhu se k trpaslíkům přidají i hlubinní gnomové a díky blbosti (anebo zlomyslnosti?) jednoho démona se Drizztovi podaří zabít matronu Baenre a několik hlavních kněžek, které byly mozkem celé operace.

Na samém konci Drizzt a Catti-brie odjíždějí na dalekou cestu.

Uvítala bych, kdybych v dalším díle nalezla o něco méně popisů bitev, které jsou zvlášť v angličtině poněkud jednotvárné a únavné. Je sice hezké, že po přečtení knihy je možné si načrtnout celý bitevní plán a celou bitvu si přehrát, ale moc mě to nebavilo. Naopak mi chyběl nějaký zajímavý vývoj postav - přece jenom je to devátá knížka legendy o Drizztovi a já o něm prakticky nic nevím, což je škoda. Jenom to, jak je hodný, dobrý a skvělý, ohromně čestný a nikdy ho nepřepadne ani jediná špatná myšlenka... Kdykoliv se ale na scéně objevil Jarlaxle nebo Berg'inyon, bylo to velice příjemné zpestření, protože tyhle charaktery mě zaujaly svým potenciálem.