Tři oči v alobalu - 27. 9. 2013

Dnes se mi zdál zvlášť zajímavý sen. Tak jsem se rozhodla jej zveřejnit. Nicméně musím všechny náhodné i nenáhodné čtenáře předem varovat, že následující text postrádá pointu a jedná se opravdu pouze o pokus umělecky zpracovat práci mého podvědomí.

V pokoji bylo šero, podzimní paprsky se jenom s obtížemi prodíraly skrz těžké závěsy. Doriana neklidně poklepávala prsty a hrála si s gumou, kterou předtím odlomila z tužky. Tři oči ležely na pracovní desce a němě ji sledovaly. Tmavozelené panenky ověnčené rudými žilkami se na ni tázavě dívaly. Proč ji sledují? Jako kdyby něco chtěly.

Doriana se rychle oblékla. Dlouhá sukně, to bude ono. Vzala jedno z očí a opatrně jej upevnila pod sukni, aby sledovalo zemi. Zkusmo udělala několik kroků. Obraz z oka pod sukní jí několikrát problikl hlavou. Usmála se. Přesně tohle potřebovala.

Sebrala ze stolu zbylé dvě oči a vydala se do ulic. Pravidelně kontrolovala obraz třetího oka a byla si jistá, že tentokrát se nic nepokazí.

Jemně se dotkla bělma jednoho z očí, které měla schované v sametové látce. Zhrozila se. Urychleně našla tichý kout a rozbalila nenápadný balíček. Zaklela. Obě bělma byla popraskaná. Zkontrolovala oko pod svou sukní a shledala, že ani jedno z očí nezůstalo ušetřené.

Opatrně všechny oči zabalila do jemné látky a spěchala domů. Měla malou naději, nehodlala se však vzdát.

Vrazila do místnosti, ani za sebou nezavřela. Vytáhla alobal a malou misku. Čas ji tlačil, ale Doriana věděla, že musí zachovat chladnou hlavu. Utrhla z role tři stejně velké kusy alobalu a opatrně do nich zabalila oči. Pak sáhla po sklenici se solí.

Odsypala trochu soli do vody a zamíchala ji. Ochutnala. Usoudila, že fyziologický roztok by měl být slanější, tak do misky přidala ještě trochu bílých krystalků. Smekla se jí ruka. Poněkolikáté zaklela. Takovou školáckou chybu udělat nechtěla. Samozřejmě že měla použít lžičku. Vylila přesolenou vodu do umyvadla a znovu naplnila misku. Nerezová nádoba odrážela její napjatou tvář a těžké tmavomodré závěsy.

Vzala z kádinky nerezovou lžičku a opatrně nabrala rozumné množství soli. Usmála se a směs zamíchala. Ochutnala. Konečně správná koncentrace. Opatrně vzala tři oči zabalené v hliníkové fólii a jedno po druhém pomalu vložila do roztoku. Nadechla se a pokrčila rameny. Teď už byl osud jejích očí v rukou fyziky.