Zabte upírku! - 30. 8. 2013

Následující kvazipovídka popisuje můj sen z 30. 8. 2013. Je dost nechutný, takže pokud zrovna jíte, doporučovala bych jinou literaturu. Při snění tohoto snu nebyly sněny žádné reálné postavy kromě Aivy. A samozřejmě Shanell, která, jak už je to u hlavních charakterů v mých snech dobrým zvykem, reprezentuje mě. Nicméně v bdělém stavu jsem veskrze přátelské stvoření.

"Shanell," ozvalo se tiché zašeptání. Dívka sedící na pařezu sebou trhla a otočila se.

"To jsi ty," vydechla a dál se věnovala ostření dýky. V naleštěném ostří se odrážely hvězdy, byla jasná noc.

"Všichni jsou už připravení. Musíme si pospíšit," řekl mladík a poklekl k dívce. Jeho tvář osvětlená dorůstajícím měsícem se zrcadlila v chladném kovu.

Shanell vstala, uložila dýku do pouzdra a nadechla se.

"Tak tedy udělejme, co je nutné," odpověděla a zamířila k přátelům, kteří na ni už čekali.

Z úkolu, který byl před nimi, neměla velkou radost, nic jiného jí však nezbývalo. Bylo třeba zabít její tetu. Stará žena už dlouho kula pikle proti Breonice, babičce Shanell, a jako upír vysávala její životní sílu. Jak stařena sílila, nebohá Breonica slábla a ztrácela se. A ten den Shanell došla trpělivost. Požádala o pomoc své přátele, kteří ji neodmítli.

A tak se šest temných stínů odlouplo od prastarých borovic. Zamířili k vesnici. Všude byl klid, vesničané spokojeně oddechovali v postelích. Jen z domu Breonicy se ozýval bujarý smích. Shanell se zamračila a stáhla si masku přes obličej. Se společností nepočítala.

Hrůzostrašná popravčí četa se vplížila do zahrady. Obklíčili rozjařenou společnost, a jakmile vystoupili ze tmy, mezi jabloněmi obtěžkanými ovocem se rozhostilo ticho. V očích všech přítomných se odrážely zahradní pochodně a nikdo se neodvážil ani nahlas vydechnout. Shanell předstoupila k jedné postarší ženě s vlnitými ryšavými vlasy a pohlédla jí do očí.

"Kde je Aiva?" zeptala se a ženě ztuhla krev v žilách. Shanell přivřela oči a probodla ji pohledem.

"Na... Nahoře," vykoktala a ukázala směrem k ložnicím.

Shanell pohodila hlavou a šestice opustila zkažený večírek. Za několik okamžiků stanuli v pokoji, kde oddychovala nic netušící stařena. Zabili ji tiše, ani se nestihla probudit. Ten nejsložitější úkol byl však stále před nimi.

Společnými silami starou Aivu naporcovali, jednotlivé kusy jejího těla položili na bílé pěnové tácky a přebalili průhlednou fólií. Shanell odhodila tácek s rukou a zadívala se na druhý, kde ležel obličej prokleté stařeny. Otřásla se hnusem. Tvář staré čarodějnice byla zkroucená do děsivé grimasy, jako kdyby se v ní zrcadlila její prohnilá duše. Otřásla se podruhé a zadoufala, že ten pohled plný hnusu brzy zapomene.