Aspoň jednu nohu uříznout... - 28. 9. 2013

Sepsala jsem další ze svých snů. Tentokrát jsem se ocitla v neznámé budově, kde jsem musela přechytračit jednoho lupiče. Enjoy and wish my dream-myself luck!

Adriana se probrala s rukou kolem svého přítele. Ještě spal. Usmála se a rozhodla se, že si chvilku pohody náležitě užije. Zavřela oči a odpočívala. Vtom zaslechla podivný šramot. Oba dva spáči se okamžitě docela probrali a zvedli se na loktech.

Sledovali, jak se pomalu otevírají dveře jejich pokoje. Za okamžik se v nich objevila neznámá hlava. Neznámý vetřelec na ně namířil pistoli.

"Peníze. Chci peníze!" vykřikl a těkal očima po místnosti.

"J... Jo, jasně," vykoktala Adriana a pomalu vytáhla z nočního stolku plechovou krabičku. Otevřela ji a začala počítat bankovky.

"Máme patnáct tisíc. Vezměte si to všechno," podala mu třesoucíma se rukama hrst barevných papírků.

"To je málo. Potřebuju šedesát!" vyštěkl.

"Ale my víc nemáme," odvětila zoufale a prosebně se na něj zadívala.

"Tak víte co? Já se teď jdu nasnídat a trochu prospat, a až se vrátím, chci ty peníze," otočil se na podpatku a zabouchl za sebou dveře.

Dva právě probuzení milenci se na sebe zmateně podívali. Přemýšleli, co budou dělat. Nechtěli shánět dalších čtyřicet pět tisíc. Ale také nechtěli riskovat, že lupiče rozčílí. Adriana dostala nápad, tak se oblékla a rychle zmizela z pokoje.

Vyběhla schody a vyhledala svou sestru, aby si od ní půjčila telefon. Neodvažovala se použít svůj vlastní, bála se, že by mohl být napíchnutý. Zavolala rychle na policii a snažila se přesvědčit ženu na druhém konci, že opravdu potřebuje pomoct. Mezitím ji napadlo, že by mohla lupiče zdržet, kdyby mu slíbila, že dostane peníze od otce. Po chvíli ji však napadlo, že by to nebylo úplně důvěryhodné tvrzení, ale nechala si jej v záloze.

Nenápadně se vydala zpátky. Nechtěla vzbudit pozornost. Ale schodiště, které vedlo k jejímu pokoji, bylo uzavřené. Před červenobílou páskou se tísnil dav okounějících. Adriana zaklela. Vtom si ale vzpomněla na druhé schodiště. Už jí bylo jedno, že si jí někdo všimne, spěchala. Seběhla schody a vpadla do pokoje.

Zamrkala. Nevěřila svým očím. Uvnitř malého pokoje bylo tolik lidí, že si nedovedla představit, jak se tam všichni vešli. Otočila hlavu a střetla se s pohledem své bývalé psycholožky. Drobná blondýnka ji pozdravila úsměvem. Adriana jí odpověděla stejným způsobem a zakabonila se. Kdo jsou všichni ti lidé? A kdo pozval psycholožku? Určitě budou mít hromadu pacifistických nápadů. Slyšela, jak se dohadují o nejlepší strategii. Nikdo jí nevěnoval pozornost.

"Aspoň nohu! Aspoň mi dovolte uříznout mu jednu blbou nohu!" zakřičela Adriana. Několik lidí se otočilo, ale bylo jí jasné, že žádné mučení lupiče se konat nebude. Zklamaně se podívala po místnosti a ztichla.