Sayonara | EKOvýzva 2016 aneb jak jsem dělala reklamu GMO

Protože mám spoustu práce, není nic lepšího než si ještě trochu přidat. Trošičku. A jelikož se rozběhl druhý ročník EKOvýzvy, které jsem se bezplastově účastnila loni, dostalo se do hledáčku mých aktivit právě toto.

A aby to nebylo moc jednoduché, řekla jsem si, že těm ekologům letos vysvětlím, jak fungují různé vědecké vychytávky, aby se pořád nechytali za hlavu, proč že je reaktor Temelína v kritickém stavu, případně jak jsou ti vědci zlí, že mění geny, kdy se jim zachce.

No, to jsem si dala. Vysvětlit někomu, proč životnímu prostředí škodí přemíra fosfátů nebylo nic. To je prostě chemie, a ta je zlá. Když se o něčem řekne, že je to chemie, tak to zkrátka zlé být musí, i kdyby to byl cytochrom c a ATPáza v lipidové membráně. Vyložit problém hormonální antikoncepce z hlediska nebohých žabek a rybek, jejichž těla se s tou hormonální palbou z kanalizace vyrovnávají opravdu složitě, bylo ještě snadnější. Přeci jen ty zlé dámy zlovolně čůrají hormony, a to je taky jednoznačné černočerné zlo, nezbylo tedy se mnou nic než souhlasit.

Opravdová výzva začala až tehdy, když jsem se rozhodla, že je načase zlepšit mediální obraz GMO. Geneticky modifikované organismy zní dostatečně zlověstně, možná nejzlověstněji z celého spektra vědy. Jsou tam málo frekventovaná písmena, navíc ten -ismus, to je něco jako komunismus!

Ale začala jsem atraktivně, článek jsem uvedla myšlenkou ze Zaklínače, jak je nemožné volit mezi dobrem a zlem, protože žádná taková volba většinou neexistuje. Dokonce jsem i popsala současné postupy šlechtění, které zdaleka není tak romantické jako představa starého mnicha, který si ve stínu katedrály opyluje svoje hrachy, ale jde o dosti brutální postup, kdy se do DNA nebohého organismu pere tvrdým zářením, případně se mutace způsobují chemicky. Uznejte, že proti takové náhodné střelbě do porcelánu je jemné a citlivé vložení jednoho genu na jedno konkrétní místo přímo pohlazením pro genetickou informaci.

Pak jsem taky vytáhla trumf v podobě produkce léčiv, jak je hrozně super, že kvůli inzulinu se nemusí kuchat zvířátka a krást jim slinivky, ale stačí občas sklidit GM bakterie. Nic. Ani menší potřeba zvířat při klinickém testování léků nezabrala, s nulovým entusiasmem se potýkala také nižší spotřeba hnojiv a pesticidů. Stejně jako se s nadšením nesetkaly ani GM řasy, které produkují palmový olej, a tak není potřeba kácet lesy na Borneu, aby měly palmy kde růst.

Zkrátka a dobře jsem letos asi zklamala. Ekology se mi na stranu GMO přiklonit nepodařilo. A přitom v mé hlavě to vypadalo tak hezky - napíšu článek, všichni si ho přečtou a začnou se ptát na detaily, jak je možné to a ono. A jaká je realita? Tři záporné hlasy a jeden supervytrvalý komentátor, který neustále omílá věci jako 'Je to nebezpečné, nepřirozené, nemělo by se to dělat, protože se mi to nelíbí, může se to zneužít', což jsou argumenty, které se dají s mírnou, naprosto negenetickou modifikací aplikovat na všechny problémy moderního i starověkého světa od slézání ze stromů, přes rozdělávání ohně a objev kola (ti to vážně podělali, kvůli nim jsou auta!) až po svatby homosexuálů a problémy na středním východě.

A co vy, mí milí čtenáři? Máte nějaké otázky ohledně genetiky a vědy vůbec? Cítím se nedoceněně a navíc jsem musela sníst netriviální dávku antibiotik, tak doufám, že mi pofoukáte mou vědeckou duši a na něco se zeptáte!