Seriál o knížce: Na den stánkařem II

Poučená z neúspěchu během dětského dne, kdy jsem se pokoušela nabízet dětem a jejich rodičům místo kedluben kvalitní literaturu, jsem se do pokusů o stánkaření vrhla znovu. Mezi mé nejlepší vlastnosti patří totiž vytrvalá otravnost a otravná vytrvalost, a když mi nejde něco, co mi jít má, tak se tyhle roztomilé vlastnosti násobí.

Takže mě Tomáš vybavil ubrusy, stojánkem na knížku a krásně zalaminovanovanou cedulkou, vyměnila jsem letní šaty za svou oblíbenou košili z Bushmana pro štěstí, vzala si pro jistotu brýle, protože si v nich připadám extra inteligentně, a jela jsem. V bodech to probíhalo asi tak následujícím způsobem:

1. Přijíždím brzy. Hledám záchod. V toice asi někdo bydlí. Stánkaři mají ale systém a chodí do KFC, kde záchody nepřipomínají přechodné bydliště mývalů, což je milé.
2. Paní manažerka mi přidělila místo vedle stánku antikvariátu. Konečně bude moje knížka mezi knížkami, a ne mezi kedlubnou a brokolicí.
3. Průtrž mračen mi do stánku vehnala Juana Diega, spisovatele ze španělské Sevilly. Zatímco prší, konverzujeme o těžkém údělu spisovatelů v ČR a ve Španělsku a po chvíli Juan odchází s dvěma výtisky mých pohádek.
4. Cvičím figurální kresbu a do deníčku čmářu elfy různých tvarů a velikostí. Po chvíli zaslechnu francouzštinu, zahajuji tedy small talks. Francouzi jsou naprosto nadšení z toho, že na ně někdo mluví francouzsky, já zase z toho, že asi po šesti letech můžu konečně pořádně procvičit tenhle hezký jazyk.
5. Raději si vyžádám takový ten papír, kam se píše IČO a podobné věci, kdyby na mě náhodou zaklekli Babišovi nohsledi. Nějaký dobře oblečený týpek se tu totiž podezřele dlouho ochomýtá a natáčí si stánkaře na mobil. Nakonec se z něj vyklubal spolumajitel trhů, ale canc si pro všechny případy vystavím hned vedle balíku knížek.
6. Přichází ke mně podivná paní v ještě podivnějším oblečení. Nerozumím jí. Říká něco o tom, jak zachránila svět před radioaktivitou a dělá něco v Bangladéši a že ji za to zavřeli. Pak mi chce vykládat karty za pade. Nabízím jí, že mi může vyložit karty, když si koupí mou knížku, to mi ale nevychází. Tak že mi prý vyloží karty za dvacku. Má odvahu, tak do té srandy jdu. Prý takové karty ještě neviděla. Uklidňuje mě, že karta smrti je nebezpečná pouze v jednom konkrétním kontextu. Uklidnit se tedy nechám. Podle karet mě čeká dlouhý a šťastný život plný cestování s knížkou a syn se mnou stráví větší množství času. Jo, a pohádky prý přeložím do němčiny. Tak jo.
7. Někdy kolem dvanácté prodávám pátou knížku, čímž je stánek zaplacen. Od této chvíle vydělávám na benzín, svačinu a další investice trvalejšího charakteru. Přichází Sorellina a chválí má vylepšení. Využívám její morální podpory a obědvám. Mají tu růžové a černé veganské burgery. Prodává je sympatický černoch.
8. Kolem mého stánku se mihnou dvě mladší slečny.

   Jelikož každého kolemjdoucího hypnotizuji, i na tyhle promluvím. Jsou z Německa, ale knížku si z nějakého důvodu také kupují, prý jako motivaci učit se cizí jazyky.

9. Přichází postarší paní se silným neidentifikovatelným (později se dovídám, že hebrejským) přízvukem. Kupuje knížku pro syna a přeje mi štěstí. Mně se tady fakt líbí.
10. Přibližně ve čtyři hodiny přichází Matyáš s mamkou a Milanem, takže následující chvilky trávíme kecáním u stánku. Pak se k nám přidává ještě paní, o jejíchž úmyslech nemám představu (mamka tvrdí, že ze mě tahá tajné info jak vydat knihu) a mihne se tu Britka, s kterou se společně rozplýváme nad géniem Oscara Wildea. Z odkazů na jeho dílo v mé knížce je nadšená.
11. Kolem páté to balím. Vyděláno mám rozumně (prodat čtrnáct knížek byl asi tak středový odhad mezi katastrofálním neúspěchem a fenomenálním úspěchem) a trh už také pomalu uvadá. Prý mám přijít na vinobraní, že to bývá ještě lepší.

Takže co si z toho odnést? Když jste ve stánku, potřebujete ubrus. A umět pár cizích jazyků. Morální podpora se taky hodí. Jo, a brýle a bushmaňáckou košili pro štěstí. A samozřejmě milé budoucí čtenáře a super kvalitní zboží jako Pohádky z druhého břehu! :-)