Jak ironické a jak se to jenom mohlo stát?

Nějaký dobrovolník?

Právě jsem si uvědomila, že názvy měsíců jsou divné. Nelogické. Anebo mi uniká nějaká zásadní dějepisná souvislost.

Napadlo mě, že se tady dlouho nemihlo nic poetického. Před pár dny se mi asi po čtvrtém café podařilo sepsat několik řádků o mé cestě z práce. Tak tady jsou.

Jestli jsem kdysi měla ráda řízení auta, tak teď jsem na tom tak, že bych ho každý večer brala na romantickou večeři, zvala do divadla a kupovala mu rudé růže. No dobře, možná trochu přeháním, ale nějak podobně se mi do té činnosti podařilo se zamilovat.

Ze samého stěhování a zařizování všech přidružených blbostí se mi už pomalu začal zavářet mozek, tak jsem se rozhodla, že o víkendu na to budu maximálně intenzivně myslet.

Jsem oficiálně majitel bytu.

Sedím právě v kolejním pokoji a odpočítávám poslední minuty, než mi přijde vynadat paní hospodářka, že jsem zničila luxusní dřevotřískovou postel. A jsem nervózní, jestli to všechno stihnu.

Docela by mě zajímalo, jaký systém používá admin nebo jeho minioni při pojmenovávání nejvíc komentovaných článků. Krátce jsem tam mrkla a na předposledním místě se krčil článek s názvem Že by konečně jednou úplně upřímnej článek?.

Homo limitata je věčný a nezničitelný druh. Je až s podivem, že jeho výskyt se neomezuje pouze na televizní skříňky a že občas překoná bariéry své vlastní omezenosti a vydá se do ulic.