Jelikož zřejmě víc jak tři sny v paměti dlouhodobě neudržím, musím je sepsat. A tyhle opravdu stojí za to!

Est vraiment plaisant. Opravdu. Na chvíli jsem si dovolila odložit všemožné školní povinnosti a rozhodla jsem se trochu si užít vánoční pohodu.

Jak jistě všichni víte, 21. 12. 2012 nastává "konec světa".

Dnes ráno jsem dostala email od mamky. Jednu z těch úsměvných, fyzikálně nekonzistentních zpráv...

Na přání svých kolegů kendistů jsem si konečně udělala chvilku času, sebrala Toma, foťák a svou ohromně nebezpečnou zbraň a vyrazili jsme před koleje. Zrovna bylo slunečno, tedy počasí pro focení ideální.

Kde jsou mystické mlhy v ulicích, které halí domy a dodávají podzimu tajemný ráz? A kde je vichr, který zdvihá suché listí, které potom s tichým šepotem padá na promrzlou zem? Možná poslouchám moc severské hudby, ale idea obskurně vyhlížejícího podzimu, z kterého na každého běžného člověka padne splín a tíseň a já si jej užívám po svém, se mi moc zamlouvá a takové špinavé cosi mě opravdu neuspokojuje.

Filosofická nálada a chvíle, kdy se mohu schovat v temném koutě čajovny, dělá svoje.

Poté, co se mi zdál dnešní půvabný sen, jsem se rozhodla, že bych si mohla své další nedávné sny sepsat.

Rok se s rokem sešel a vypravili jsme se opět na vodu.

A islandský večer.