Když jsme se Sorellinou byly v Římě (ano, článek se chystá!), zastihla nás zpráva o požáru Notre Dame.

Už zase jsem o rok chytřejší, krásnější, úžasnější a tak dále.

Je to tady. Je tu kampáááň!

V lednu se mi dostala do ruky knížka, na kterou jsem se dlouho těšila. A to knížka Maličkost pro premiéra a jiné povídky od Míši, s kterou si vyměňujeme dlouhé i kratší texty už několik let. Spoustu povídek jsem tak už alespoň v nějaké podobě znala z dřívějška, některé pozapomněla a mohla jsem se s nimi znovu seznámit. Tak knížku v krátkosti představím i vám, a abyste si ji mohli užít, bude to tentokrát bez spoilerů.

Mnohokrát jsem se setkala s názorem, že když si člověk pořídí psa nebo kočku, zjistí, jestli může mít dítě. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost, protože jsem celý život trávila v bytě a mít cokoliv náročnějšího než morče by bylo nepraktické, ale když jsem si pořídila elfíčata, musela jsem se nad tím zamyslet.

Ano. Konečně jsem se odhodlala. Kromě toho, že jsem hrozný prokrastinátor, mám ještě navíc občas takové nepříjemné stavy, kdy se z velehory spisovatelské sebedůvěry dostanu někam do temné propasti zapomnění, kdy si říkám, že moje velkolepé plány jsou možná až příliš velkolepé.

Prý skončil nějaký rok. Při zběžném pohledu do kalendáře jsem zjistila, že je to opravdu pravda. Trochu mi také napověděly články zdejších bloggerských kolegů, tak si říkám, že bych se mohla přidat s přáním všeho dobrého do toho roku dalšího.

Jo. Moje momentální hladina nevyspání je momentálně tak vysoká, že tenhle úvod píšu asi popáté a pořád se mi nelíbí, místo toho, abych normálně jako vždy napsala první věc, co mě napadne, a ono to vypadalo skvěle a dokonale.