Jestli jsem kdysi měla ráda řízení auta, tak teď jsem na tom tak, že bych ho každý večer brala na romantickou večeři, zvala do divadla a kupovala mu rudé růže. No dobře, možná trochu přeháním, ale nějak podobně se mi do té činnosti podařilo se zamilovat.

Ze samého stěhování a zařizování všech přidružených blbostí se mi už pomalu začal zavářet mozek, tak jsem se rozhodla, že o víkendu na to budu maximálně intenzivně myslet.

Jsem oficiálně majitel bytu.

Sedím právě v kolejním pokoji a odpočítávám poslední minuty, než mi přijde vynadat paní hospodářka, že jsem zničila luxusní dřevotřískovou postel. A jsem nervózní, jestli to všechno stihnu.

Docela by mě zajímalo, jaký systém používá admin nebo jeho minioni při pojmenovávání nejvíc komentovaných článků. Krátce jsem tam mrkla a na předposledním místě se krčil článek s názvem Že by konečně jednou úplně upřímnej článek?.

Homo limitata je věčný a nezničitelný druh. Je až s podivem, že jeho výskyt se neomezuje pouze na televizní skříňky a že občas překoná bariéry své vlastní omezenosti a vydá se do ulic.

Byt se stále blíží, z čehož mám radost.

... stálo na transparentu jednoho individua v sobotní tramvaji.

Jednoho krásného žhavého dne jsem šla ze školy, přemýšlela jsem, co podniknu s načatým odpolednem, a hleděla jsem si svého. Znáte to, being awesome, and stuff.

A horké léto pokračuje!