Mám doma dvě kočky. Tedy, kocoura a kočku.

Říkám si, že už jsem se dlouho neozvala a vám se už dozajista stýská po mých výžbleptech všeho druhu a zásadních filosofických vhledech. A vzhledem k tomu, že momentálně nemám žádný vlastní převratný nápad, rozhodla jsem se, že sprostě zkopíruju ideu článku, který tady nedávno sepsala Kari a Julie, a informuji vás o věcech, které mě nedělají radost (Dobře, tady se mi povedlo udělat chybu, má tu být "mně". Původně tam bylo "věcech, které mě serou", ale pak mi to přišlo moc drsné na začátek, takže ze "serou" se stalo "nedělají radost". Dalo by se to smazat, ale udělám z toho příležitost, na které demonstruji, jak to je - pokud si nahradíte mě/mně/mne/mi zájemenem druhé osoby - tě/tobě/tebe/ti - a pořád vám to nezní jako křováčtina, našli jste správný tvar. Tedy věci, které tě/mě serou je správně, zatímco věci, které mě/tě nedělají radost, je kravina.). Zároveň doufám, že ho nezneužijete a nepřijdete mě oblažit nějakou zvlášť vypečenou kombinací níže uvedeného.

Patrně jste už tady narazili na zmínku o tom, jak je Praha skvělé město.

Samozřejmě nadsázka inside, kdyby mě někdo snad chtěl obvinit z toho, že jsem bezcitné hovado. Možná jen občas rozumně citlivé hovado.

Dnes mi leží na srdci dvě věci, které zde musím zanechat. První z nich je něco, co už jste určitě zaregistrovali, a to ony nešťastné syrské děti.

Také se vám občas stává, že vás někdo naprosto nemístně naštve až nasere, a vy místo toho, abyste mu to náležitě vytmavili, spíš jen něco zavrčíte a ve sprše si přehráváte scénu, kdy před dotyčného nakráčíte a odvážně mu sdělíte svůj názor na jeho chování?

Toto je nesourodá směska mých nedávných zářijových poznatků a zážitků. Nemusíte tomu rozumět, ale hlavně to obdivujte.

Tak trochu jsem dneska večer něco slíbila, a sice napsat článek o tom, co se dělo odpoledne. Pravděpodobně už mi rodičovská dovolená krapánek leze na mozek, a tak jsem se rozhodla, že přijmu odvážnou výzvu Lvice a dorazím na sraz zdejších pacientů.

Jak se tak pohybuji po těch všech možných internetech, zjišťuji, že většina lidí naprosto netuší, jaké je slušné vychování. Tak jsem se rozhodla to pro vás sepsat, abyste věděli, co dělat, když potkáte nějakého vegana.

Rozmáhá se nám tu takový nešvar, damas y caballeros. A tím je slovíčko jsou slovíčka "stojí to tady za hovno, všichni kradou, za komunistů bylo líp a vůbec, za všechno můžou ti homosexualisti, neziskovky, havloidi, vegani a podobná levičácká verbež". Čekala bych, že k takovému hlasitému prohlášení se budou uchylovat zvlášť ti, kterým paměť už neslouží tak dobře, měli za komunismu nějaké teplé přidělené místečko a hlavně byli o padesát let krásnější a místo toho, kde mají prášky, je zajímalo spíš to, kde budou mít večer rande, nicméně tomu tak není, a i v mém okolí jsou relativně mladí lidé, kteří touží po pevné vládě jedné strany.