Také se vám líbí myšlenka, že budete mít nekonečné množství energie, kterou budete napájet veškeré své spotřebiče a ještě vám zbyde spousta pro vaše bližní, kteří strádají v nehostinných a chudých částech světa?

Japonské dny v týdnu jsou krásné. Skládají se ze slova jóbi (den) a z části přírody, který mu Japonci přisoudili.

Vítejte u dalšího dílu představování japonských partikulí! Dnes se seznámíme s těmito:

Partikule O

Tato partikule se zapisuje slabikou WO (を). Používá se tam, kde by v češtině byl čtvrtý pád:

sakana o taberu - jíst rybu

Používáme ji též se slovesy pohybu:

Zdvojení, prodloužení a složené slabiky jsou v japonštině velice důležité. Může se prý stát, že pokud něco správně nevyslovíte, Japonec to pochopí tím nejhorším možným způsobem a smrtelně se urazí. Aspoň tak nám to Alena-san říkala, prý jednou něco uprostřed noci po telefonu špatně zdvojila a urazila Japonku.

Zdvojení

Zdvojení zapisujeme malým CU  (っ)

Po celém semestru na mě na začátku prosince konečně začaly mávat vánoční prázdniny. Tak jsem jim zamávala zpátky a nadšeně jsem se usmála jejich směrem. Převelice nadšeně. Neboť prázdniny jsem už neviděla nějaký čas...

Po několika sklenkách maďarského Chardonnay se mi ovšem jednotlivé dny slévají v jednu velkou optimistickou duhu. Ano, mám záchvat dobré nálady a optimismu!

*nenápadně

Ovíněná jemným maďarským vínem jsem se na druhý svátek vánoční nechala inspirovat historií světa Warcraftu, jeho reáliemi, elfy a jejich mytologií a sedla jsem si k notebooku, abych stvořila tento vánoční příběh o mé milované Ereandil... Enjoy!

Zima. Zima a chlad. Chladné čelisti ledového sevření se zakously do mých ramen. Otřesu se. Svícny v chrámu

Irśai, Jeanette, Corwin a Igor dorazili konečně do vesnice. Vůně linoucí se ze stavení dávala tušit, že za dveřmi se nachází něco podobně kouzelného, jako je hostinec. Igor se opřel do těžkých dveří zdobených kováním a ty s nepatrným skřípěním povolily. Uvnitř bylo několik stolů ze světlého dřeva, na deskách byly kruhy od korbelů, po jejichž stěnách už léta

Irśai se vznášela nocí a užívala si jemný vítr, kterým proplouvala. Cítila se lehce jako pírko, jediná věc, po které v ten okamžik toužila, byl alespoň malý plamínek. Letěla dál a sledovala krajinu pod sebou. Po chvíli plachtění v tichu se pod nimi objevily planoucí městské hradby, v ulicích hořícího města Irśai rozeznávala jednotlivé postavy a mimo jiného

Po delší době jsem opět zatrpěla potřebou sepsat něco ze svých postřehů. Prý existuje takový graf, který určuje poměr, kolik času lze obětovat škole, společenskému životu a spánku, součet by prý měl být konstantní. Aspoň se to tak říká... Takže jsem obětovala jistou část spánku :-)

U Toma v pokoji se totiž nachází zřejmě nějaká černá díra, která zcela nekompromisně požírá čas okolo, takže

Shiraz už podruhé žrala malá bezbranná myšátka, takže až se nacpe potřetí, budu si pro ni moct zajet. Krása! Možná bych jim to opravdu mohla na koleji oznámit. Přece jenom už jsem byla spatřena, kterak táhnu 112l terárko a někdo by do toho mohl začít rýpat...

Budu hrát Tango en Skai. Nebo lépe řečeno - budu se o to pokoušet a může za to Tom! (tak a mám na koho svést všechno svoje vztekání :-) ) Včera jsem si stáhla jednu moc hezkou tabulaturu, jenomže to vůbec nezní tak, jak bych si představovala. Možná měli Vláďa, Míra i Rosťa opravdu pravdu, když říkali, že je to moc high level. Ale co už, aspoň mám zábavu na dlouhé zimní večery. Jako kdybych zábavy

Jak Irśai pomalu usínala, svět postupně modral a ztrácel stíny. Najednou se ocitla na známém místě, odhrnula těžký tmavofialový závěs a pohlédla do vysokého zrcadla. Dotkla se studené hladké plochy a přejela prsty po tváři malého děvčátka, které na ni ze zrcadla koukalo. Dlouhé vlasy měla ve dvou copech, a když pohlédla do svých očí, dočista ji pohltil duch dávných let. Přiběhla