Irśai, Jeanette, Corwin a Igor dorazili konečně do vesnice. Vůně linoucí se ze stavení dávala tušit, že za dveřmi se nachází něco podobně kouzelného, jako je hostinec. Igor se opřel do těžkých dveří zdobených kováním a ty s nepatrným skřípěním povolily. Uvnitř bylo několik stolů ze světlého dřeva, na deskách byly kruhy od korbelů, po jejichž stěnách už léta stékala pěna poctivého piva. Elf za barem leštil sklenice a talíře, přejel pohledem nově příchozí a mírným pokývnutím hlavy je vybídnul, aby se usadili.
Irśai se posadila k volnému stolu, aby měla výhled na skupinu elfů. Kteří se vesele bavili pod oknem, rychle prohlédla i ostatní zákazníky. Opodál popíjelo několik trpaslíků a hobitů a v rohu seděla podivná postava v kápi. Ork nebo někdo, kdo byl orkovi velice podobný. Otřásla se. Postavy v kápi neměla pranic v lásce. Kývla na hostinského a objednala si sklenku bílého vína a pořádný steak s kořeny, elfí specialitu. Za několik okamžiků hostinský vše přinesl a Irśai se hladově pustila do jídla. Zvedla oči od jídla a usmála se na partu elfů naproti. Pohlédla na své kamarády, kteří se rozprchli po hospodě. Hraběnka s kýmsi flirtovala, Igor se bavil s podivnou osobou v kápi a Corwin... Irśai se proti své vůli ušklíbla. Corwin zamilovaně koukal na trpaslíka, objednával mu pivo a občas mu setřel pěnu z dlouhých vousů zapletených do silného copu. Zvedla se, vzala do jedné ruky talíř s jídlem, do druhé víno a ladným krokem se vydala za elfy. Pozdravila a představila se. Elfové ji s nadšením přivítali a udělali jí místo u stolu.
Irśai se ve společnosti elfů dobře bavila. Ptali se jí, odkud přichází, na její dětství... Irśai občas něco zatajila, protože si nebyla jistá, jestli je dobré některé věci o svých rodičích nebo přátelích prozrazovat.
"A co se ti stalo? Vypadáš hrozně."
"No... Potkali jsme Inkvizici. Takovou bandu s erbem s křížem a ohněm. Říkali jsme si, že by mohli být přátelští, ale chovali se k nám jako ke zločincům."
"To jste měli štěstí. Většinou se odtamtud nikdo nedostane. Ale ti nejsou to nejhorší, co se dá potkat."
"Ještě někdo horší?"
"Hmm... Křižáci."
Irśai se otřásla při představě, že mohla potkat ještě něco horšího, a raději se znovu usmála na jednoho z elfů, na Arwina. Ještě nějakou dobu popíjeli a smáli se, elfové vyprávěli veselé historky a vtipy, při kterých se Irśai i začervenala. Občas se podívala směrem ke Corwinovi, který se snažil okouzlit trpaslíka už zcela nepokrytě, dokonce jej bral při hovoru i kolem pasu a vůbec se choval divně. Irśai to nešlo dohromady s jeho nadšeným vyprávěním o ženách, tak nad tím raději nepřemýšlela a začala vyprávět elfům sprostý vtip o trpaslících.
Připozdilo se a Irśai začala být až nebezpečně veselá, zeptala se tedy hostinského, jestli by pro ni měl místo na přespání. Neměl. Hospoda byla beznadějně přeplněná. Smutně si lokla vína a podívala se po elfech. Arwin se na ni usmál.
"Tak jestli chceš, můžeš přespat u mě."
Arwin nabídnul Irśai rámě a doprovodil ji k sobě domů. Šla zlehka a téměř se vznášela, osvícená jemným elfím vínem se usmívala na vycházející hvězdy a zavěsila se do Arwina. Jeho domek stál až na konci vesnice, otevřel dubové dveře a pozval ji dovnitř. Zažehnul několik svíček, které osvětlily celou místnost jemným oranžovým světlem. Irśai se usmála a dotkla se zlehka plamene. Oheň jí přetančil po prstech a vrátil se na knot svíčky.
"Co chceš za přespání?"
"To nestojí za řeč."
"Ale ne. Vážně, kolik?"
"Dobrá. Pět stříbrných."
Irśai zalovila v batohu a z boční kapsy vytáhla pět malých zašlých mincí a vyrovnala je na stůl. Sedla si na dřevěnou židli, opřela se rukama o vyřezávané opěradlo a usmála se na Arwina.
"Nemáš hlad?"
"Docela jo."
"Tak můžeme něco uvařit. Umíš vařit?"
"Ehmm... Jednou jsem pomáhala alchymistce. Ale když mi řekneš, co mám dělat, tak ti pomůžu."
(ukradeno z Deviantart.com)
Kuchyň byla malá a úzká, ale útulně zařízená. Vzala do ruky kus elfího kořene a malý nůž, ostří se zakouslo do nahnědlé kůry a místností se roznesla nasládlá kořeněná vůně. Arwin krájel maso na malé kousky a tu a tam se zlehka dotknul ruky Irśai. Usmála se a vzala do ruky další kořen. Neopatrně se otočila a její už tak dost roztrhané šaty z ní rychle sklouzly. Arwin přestal krájet maso a vzal Irśai kolem ramen. Večeři už nedovařili...
Ráno Irśai otevřela oči a spokojeně se protáhla v peřinách, které voněly po čerstvé trávě a slunci. Nahmátla nejbližší ruku a zavřela znovu oči. Podruhé ji probudila sladká vůně elfího chleba s čerstvým medem a ovocem. Usmála se a pustila se do jídla. Sledovala probouzející se vesnici a pochutnávala si na výborné snídani, když vtom uslyšela zcela zřetelné a nepřátelské zakašlání. Otočila hlavou a zbledla. Hleděla do očí elfce, která ji sledovala pohledem ostřejším než inkvizitor.
Sbalila si rychle věci a zmizela. V duchu proklela všechno, co ji překřížilo cestu, a na návsi klesla zády ke stromu. Házela vztekle kamením po prolétávajících listech a pak vytáhla kytaru. Brnkala a raději by se neviděla. Vyrušil ji až povyk. U kašny se vytvořil hlouček, tak se tam také nenápadně vydala. V prachu na zemi se válel Igor a vypadal, jako kdyby přes něj přeběhlo hejno divokých prasat. V ruce držel něco, co až příliš připomínalo ženské ňadro. Otřásla se hnusem. Sineat se potměšile usmívala a prohodila něco o zombiích, které potkala cestou do vesnice. Prý jednomu z těch nemrtvých stvoření právě jedno prso chybělo. Irśai se znovu otřásla a vrátila se ke své kytaře.
Asi za hodinu brnkání k ní přišli ostatní v čele se Sineat, která pronesla několik nevhodných poznámek k jejímu hraní. Irśai se na ni vražedně podívala, sbalila kytaru a připojila se k nim. Druidka prý potřebovala jakési kameny, ale protože jí slíbila, že potom se spolu vypraví do vesnice za kouzelníkem, který ji naučí ohnivému jazyku, vydala se na cestu bez větších protestů...
pozn. autorky: Škoda že jsem se rozhodla psát vyprávění z pohledu Irśai, protože vyprávění Igora a jeho zážitku s nemrtvou ghůlkou a Corwina, který sbalil trpaslici, o které si všichni ostatní mysleli, že je to trpaslík, by opravdu stálo za to :-)