Irśai, část 21 - Kdo asi bude hořet příště?

Jak Irśai pomalu usínala, svět postupně modral a ztrácel stíny. Najednou se ocitla na známém místě, odhrnula těžký tmavofialový závěs a pohlédla do vysokého zrcadla. Dotkla se studené hladké plochy a přejela prsty po tváři malého děvčátka, které na ni ze zrcadla koukalo. Dlouhé vlasy měla ve dvou copech, a když pohlédla do svých očí, dočista ji pohltil duch dávných let. Přiběhla k fialové pohovce a vyskočila k ženě, která poklidně dřímala.

"Mami, mami!"

"Ale, plamínku, copak se děje?" usmála se žena a objala holčičku kolem ramen.

"Byli na mě zlí."

"Kdo na tebe byl zlý?"

"Lidi. Chtěli mě zabít. Ale nebrečela jsem."

"Taky jsi můj statečný plamínek, viď?"

"Jo. Už totiž nikdy nebudu brečet a všechno jim to vrátím."

"To víš, že ano. Chceš přečíst pohádku?"

"Ale ne tu, kde koupou princeznu. Tu o ohýnkách."

Žena vzala z dubové police starou knihu s osahaným hřbetem, otevřela ji a začala číst. Irśai se k ní přitulila a poslouchala, její klidný hlas ji pomalu uspával, až nakonec zavřela oči a usnula docela. Svět se rozplynul a místo v krásné pohádce se ocitla opět v hlavním stanu Inkvizice, připoutaná k pekelnému stroji. Najednou se rozhrnul závěs a do stanu vešel poslední člověk, kterého by Irśai v tomhle okamžiku čekala. Igor! Rychle ji odvázal a pomohl jí na nohy. Země se třásla a odevšad k nim doléhaly výkřiky a zvuky boje. Irśai si od Igora vzala svoje věci a s neblahým očekáváním odhrnula závěs.

Uprostřed tábora se vznášela podivná bytost. Krásná žena s mohutnými bílými křídly. Byla půvabná přesně tím způsobem, z kterého Irśai svrběly prsty. Zvlášť když vypadala, jako kdyby každou chvíli měla zabít tucet elfů. Okamžitě po ní hodila ohnivou kouli, ale plameny po její bílé róbě jenom neškodně stekly. Zaklela a na pokyn jednoho z elfů se dala s Igorem na útěk. Stihla si všimnout ještě ohromného modrého draka, který letěl vstříc té bílé příšeře. Plivnul po ní modré plameny a víc už Irśai neviděla. Igor ji táhnul pryč z tábora, který byl zahalený hustou bílou mlhou, a cestou prohodil jen pár slov, z kterých Irśai vyrozuměla, že onomu zraněnému elfovi přišli na pomoc kamarádi. Doufala, že jim sedláci nic neudělají...

Měli by jim pomoct. Jsou to přeci elfové a bojují s hnojaři, kteří je chtěli zabít. Vysmekla se Igorovi a běžela zpět. Za několik okamžiků doběhla ke kruhu, který se vytvořil kolem bílé ženy a draka, žena ležela v kaluži stříbrné krve a nehýbala se, kus opodál ležel zraněný elf, který se za pomoci svých dvou kamarádů snažil vstát.

Najednou se z mlhy vynořili dva muži v kápích, které Irśai až příliš dobře znala. V žilách jí začala vřít krev a už se chystala po nich hodit nejednu ohnivou kouli, když v tu chvíli se odněkud objevil Corwin a táhl ji pryč. Utíkali do lesa mezi stany a ohni, Irśai se nervózně ohlížela a očima hledala, do čeho by si mohla seknout nebo co by mohla zapálit. U jednoho ze stanů stál voják na stráži, zpozoroval je a vykřikl do mlhy směrem k nim.

"Stůjte!"

Irśai se zaradovala, že ji konečně někdo vyprovokoval a už si chystala scimitar, když ji Corwin opět popadl a táhnul ji dál. S vroucí krví v žilách stihla akorát vykřiknout zvučné "naser si" a v duchu proklínala i Corwina, který ji, aniž by si to uvědomovala, pravděpodobně zachraňoval život. Za krk jí dopadly kapky deště, tak už zcela dobrovolně pokračovala v útěku, Corwin jí pustil a zmizel v mlze. Utíkala a snažila se vyhnout dešťovým kapkám, které ji pálily. Za sebou zaslechla dusot nohou po vypálené lesní půdě a otočila se. Jen taktak uskočila před Corwinem, za kterým se hnal voják v lehké kožené zbroji, hodila po něm ohnivou kouli a zlomyslně se zašklebila. Corwin využil jeho překvapení a omráčil jej dobře mířenou střelou kamenem do hlavy. Upadl, a když se snažil vstát, Igor mu ukázal, že bude lepší ležet.

Utíkali dál temným lesem, až doběhli k malé mýtince, kde na ně čekal elf. Irśai se zaradovala, když v něm poznala elfa, s kterým mluvila v sedláckém táboře. Beze slova jim pokynul, ať běží dál, ohlédnul se a následoval je. Irśai píchalo v boku a po tváři jí stékala stružka krve. Až příliš si uvědomovala všechna svoje zranění. Za běhu se sebe dostala několik slov v elfštině.

"Prosím... Neměl bys... Nějaký obvaz? Nebo... Oheň. Stačila by... Možná i pochodeň..."

Elf neodpověděl, ale za okamžik cítila, jak se jí po těle rozlévá příjemné teplo, najednou se jí běželo lehce, jako kdyby nic nevážila. Usmála se na elfa a pokývnutím hlavy poděkovala. Konečně doběhli do malého tábora, kde na ně čekalo několik dalších elfů. Stáli v kruhu a kouzlili. Irśai byla fascinovaná a nadšená z toho, že se ocitla mezi elfími kouzelníky.

"Můžu vám nějak pomoct?"

"Ne. Jen byste měli všichni utíkat s námi."

Jen to dořekl, Irśai se vznesla asi půl stopy do vzduchu. Překvapeně pohlédla na ostatní. Elf vedle ní se odrazil a plavně odletěl do korun stromů, stejně tak ostatní. Irśai se zkusila odrazit. Dotkla se špičkou boty země a vyskočila. Najednou letěla vzduchem, rukama řídila let a snažila se vyhýbat větvím stromů. Naprosto fascinovaně plachtila za elfy a zeširoka se usmívala...