Japonci používají tři znakové sady, resp. čtyři, pokud počítáme latinku. Kdysi dávno potřebovali nějaký způsob, jak zapisovat jazyk, přinesli tedy z Číny jejich znaky - kandži. Nicméně kandži se ukázaly být pro japonštinu velice nevhodným způsobem záznamu, tak postupným zjednodušováním vznikla hiragana a katakana.
Postupný vznik hiragany z kandži (uloveno kdesi na wiki)
Japonské děti se ve škole učí všechny tři sady, po absolvování gymnázia jsou schopné si přečíst japonské noviny - ovládají latinku, katakanu, hiraganu a přibližně dva tisíce znaků kandži. Běžnému Evropanovi se to může zdát poněkud tvrdé, nicméně japonské školní zvyky jsou poněkud odlišné od těch evropských - děti si po sobě prý každý den uklidí třídu včetně takových věcí jako mytí podlahy, což je u nás věc nevídaná.
Při psaní japonských znaků je velice důležité dodržet pořadí a směr tahů a to platí pro všechny tři znakové sady. Je to proto, že při různém zjednodušování, škrábání nebo zavádění osobních psacích odchylek (aka rukopis :-) ) by se z jednotlivých znaků mohlo stát cosi velice surrealistického, co by bránilo porozumění při psaném projevu.
Pořadí a směr tahů znaků hiragany (taktéž odněkud z wiki)
Věc, která je společná pro hiraganu a katakanu, je nigorizace neboli znečistění. Jejich připsáním k již existující řadě znaků získáme novou řadu. Protože obrázek vydá za tisíc slov, nebudu se snažit o chytlavý popis nigorizace a raději se podřídím této moudré poučce.
Nigorizace hiragany - z řady KA se stává GA, z TA je DA, ze SA řady ZA, řada HA se nigorizuje dvěma způsoby - kolečko z ní tvoří PA řadu, dvě čárky BA řadu. Za pozornost také stojí nigorizované ŽI a ČI - z obojího se stává DŽI. Nigorizované ŠI je méně časté a tento znak se vyskytuje ve slovech japonského původu. Většina slov s DŽI je psána pomocí nigorizovaného ČI. (obrázek pochází z http://suteki-da-ne.blog.cz/)