Zdvojení, prodloužení a složené slabiky japonštiny

Zdvojení, prodloužení a složené slabiky jsou v japonštině velice důležité. Může se prý stát, že pokud něco správně nevyslovíte, Japonec to pochopí tím nejhorším možným způsobem a smrtelně se urazí. Aspoň tak nám to Alena-san říkala, prý jednou něco uprostřed noci po telefonu špatně zdvojila a urazila Japonku.

Zdvojení

Zdvojení zapisujeme malým CU  (っ) . Jak malým? Představme si čtvercové pole, do kterého znak píšeme, rozdělené na čtyři menší čtverečky. CU potom napíšeme do levého dolního čtverce.

Zdvojenou souhlásku vyslovíme tak, že nepatrně počkáme. Vysvětlovat se mi to moc nechce, snad jenom zmíním nápadnou podobnost s italským zdvojováním.

Prodloužení

Prodlužujeme samohláskou U nebo poslední samohláskou slabiky, kterou chceme prodloužit. Ve slově arigató (děkuji) je O prodloužené přidáním samohlásky U za slabiku TO:

ありがとう

Druhým způsobem prodlužujeme například ve slově í (dobrý), které se nepíše IU, ale II:

いい

Ať už se prodlouží slabika přidáním U, nebo jiné samohlásky, vždy ji píšeme v normální velikosti.

Složené slabiky

Tyto slabiky vznikají složením slabik základních řad, které končí na I, se slabikami řady JA: 
 

きゃ    きゅ　きょ             kja           kju           kjo

ぎゃ　ぎゅ　ぎょ              gja           gju           gjo

しゃ　しゅ　しょ              ša            šu           šo

じゃ　じゅ　じょ                       dža          džu          džo         

ちゃ　ちゅ　ちょ              ča            ču            čo

にゃ　にゅ　にょ              nja           nju           njo

ひゃ　ひゅ　ひょ              hja [chja] hju [chju] hjo [chjo]

びゃ　びゅ　びょ              bja           bju           bjo

ぴゃ　ぴゅ　ぴょ              pja           pju           pjo

みゃ　みゅ　みょ              mja          mju         mjo

りゃ　りゅ　りょ              rja           rju           rjo

Při používání složených slabik je třeba dbát toho, že MIJA není totéž co MJA (rozdíl ve výslovnosti) a že ve druhém případě (MJA) se slabika řady JA píše opět do levého dolního rohu, stejně jako při zdvojování slabika CU.