Daini, část 2 - Škola jedu

Toto je volným pokračováním příběhu Daini. Těm, kdož se ve volných chvílích oddávají jiným slastem, než je hraní WoW či jiných RP her by se jistě hodil malý teoretický úvod. Daini je rogue. To v překladu znamená darebák, ničema, pobuda, odpadlík, podle mě jsou to ale docela nepřesné překlady a tak úplně nevystihují hlavní filosofii hry za rogue. Pokud se rozhodnete za něj hrát, budete mít spoustu schopností - otevírání zámků, které byste otevírat neměli, zákeřné útoky zezadu, pohyb ve stínech a skrývání, rychlý útěk z místa činu, vybírání kapes a hlavně také výrobu jedů, což je jeden z hlavních rogunských úkolů, o němž také, jak sám název vypovídá, je i tento příběh.

Nenápadný elf s bílými vlasy přejel pohledem potemnělou místnost. Nepatrným kývnutím hlavy pozdravil tři další elfy, kteří seděli na černých polštářích na zemi a sledovali jej zvědavýma nedočkavýma očima. Vytáhnul z kapsy svitek a podíval se do očí prvnímu elfovi.

"Naraniel?" zeptal se a elf nesměle přikývnul a nervózně se usmál.

"Silari?" druhý elf také přikývnul hlavou a znovu sklonil hlavu ke svým poznámkám.

Bělovlasý elf se podíval na poslední elfku a usmál se.

"Potom ty musíš být Daini."

"Ano."

"Mé jméno je Tamae. Říkejte mi, jak chcete, když se mi to nebude líbit, uříznu vám ucho. Proto bych vám doporučoval mi říkat Mistře Tamae. Můj drahý přítel Laurei mě požádal, abych se s vámi podělil o svá tajemství jedů. Kdyby to nebyl on, kdo mě požádal, sotva bych vážil tak dalekou cestu. Proto vám radím, abyste poslouchali pozorně."

Silari si s Daini vyměnil mnohoznačný pohled. Pousmála se a raději sklonila pohled zpět k papíru. Tamae si však jejich němého rozhovoru všiml a upřel na ně pevný pohled.

"Jestli se vám zdá, že jsem povýšený, máte asi pravdu a můžete kdykoliv odejít. Nicméně vás musím upozornit, že v tuto chvíli vám všem zbývá asi deset minut života. Podívejte se na své dlaně."

Elfové v němém úžasu hleděli na své dlaně poseté drobnými černými tečkami, neschopni cokoliv říct. První se vzpamatoval Silari a vrhnul dýku po smějícím se elfovi. Ten uskočil, v letu ji chytil a usadil se ke svým studentům. Vzal Silariho dlaně do svých rukou a podíval se mu do očí.

"Tohle, můj milý Silari, byl sice krásný hod, ale ve vaší situaci naprosto nešťastný nápad. Kdyby to byl opravdový jed a ne rostlina, která vám z těla vytahuje škodlivé látky, tak já jsem vaší jedinou nadějí na přežití a nezbývalo by vám nic jiného, než se se mnou pokusit vyjednávat. Zmizí to asi za deset hodin, pak se budete cítit mnohem lépe než předtím. A tím se dostáváme k první zásadě každého asasina – nikdy si neberte nápoj od nikoho, komu bezmezně nedůvěřujete, neboli nepodceňujte nepřítele..."

Daini na elfa hleděla naprosto okouzleně. I když jeho způsoby nebyly vždy úplně přátelské, svým zvláštním způsobem nepůsobily rušivě. Pečlivě zaznamenávala každou informaci a zakreslovala všechny rostliny, které jim Tamae ukazoval v magických krystalech.

"A tohle je náprstník červený. Jeho jed je výjimečný v tom, že je neuvěřitelně silný a navíc neexistuje kouzlo, které jej v mrtvém odhalí. Následujte mě tedy do laboratoře, uděláte si vlastní."

Laboratoř byla čistá a všechny nádobky se leskly načervenalým světlem kouzelných luceren. Tamae pokýval spokojeně hlavou a z velkého vaku vytáhnul tři vzrostlé rostliny, aby je rozdal studentům.

"Na zabití elfa či člověka stačí tři listy, když budete postupovat správně, povede se vám dostat z rostlin téměř všechen jed. Dejte si pozor, abyste se sami nepotřísnili, i když protijed mám, byla by to škoda."

Sledoval, jak si počínají, potom přistoupil k Daini, upravil velikost plamene jejího kahanu a upřel na ni svůj pronikavý pohled.

"Jak bys, milá Daini, postupovala, kdybys dostala za úkol zabít deset vysoce postavených... Dejme tomu lidí?"

"No..." zamyslela se a prstem přitom přejížděla po hladkém povrchu kádinky, "když je jich tolik, nemělo by to být najednou."

"Správný směr. Co použiješ?"

"Nemělo... Nemělo by to být všechno jedním způsobem, něco by mohlo vypadat jako přepadení, něco zase jako sebevražda nebo přirozená smrt. Taky by někteří z nich mohli odcestovat."

"Dobře. Jak Daini správně nadhodila, pokud budete používat pořád stejný způsob zabíjení, nebude to dělat dobrotu, snadno odhalí váš styl a můžete padnout do léčky. Náprstník teď můžete nechat několik hodin louhovat a ukážu vám rostlinu, o které na celém Azerothu ví jen hrstka elfů. To znamená, že jestli s jejím tajemstvím budete zacházet lehkomyslně, osobně si vás najdu a sami ji okusíte."

Tamae vytáhnul magický krystal a vyvolal v něm obraz nenápadné rostliny s melancholicky fialovými květy.

Dračí zub (ehm...) - deviantart.com

"Tohle je dračí zub. Pojmenovali jsme jej takhle s přáteli, protože po jeho požití se oběť cítí právě tak, jako kdyby se jí do duše zakousnul dračí zub. V podstatě to není přímočarý jed, ale tím, jakou nesnesitelnou bolest působí, donutí vaši oběť k sebevraždě. Nebo vraždě, to nemůžete vědět. Proto i když je jeho používání nesmírně zajímavé, musí jej vždy provázet rozum. Laurei říkal, že vy tři jste s rozumem víc než dobře obeznámeni. Ano, Silari?"

"Mistře, kde roste?"

Tamae se zasmál, až mu pramen bělostných vlasů spadl do obličeje.

"To je na tom právě to zábavné. Skoro všude. Je to plevel. Zvířatům v malých dávkách moc neškodí, ale nechutná jim. Čím víc ale bytost přemýšlí, tím jsou jeho účinky bolestnější. Jed dračího zubu se extrahuje stejně jako z náprstníku nebo mágovy slzy."

Dlouhé hodiny Tamae vyprávěl o různých rostlinných jedech a tři elfové viseli na jeho rtech. Naslouchali každému z jeho slov, nevnímali hlad ani žízeň, a kdyby je nevyrušila služebná, byli by hladověli celou noc. Tamaeho oči při pohledu na jídlo zazářily skoro tak stejně, jako když vyprávěl o jedech, na nic nečekal a pustil se do jídla. I během večeře však odpovídal na zvídavé dotazy a občas pronesl morbidní vtip.

"Kromě mého výkladu ode mě dostanete ještě něco," zašátral ve vaku a vytáhnul tři knihy vázané v černé kůži, "ale nemusíte se bát, že jsou otrávené. Nechal jsem pro vás udělat tři kopie svého osobního herbáře, myslím, že Laurei bude mít radost. Přece jenom jsme tak dobří a až bude potřeba nás jednou odpravit, ti lidští amatéři nemají šanci."

Zasmál se a pak nepatrně zvážněl.

"Hloupé vtipy. Nikdy nezabíjejte své učitele jen tak z rozmaru. Nevíte, jestli vám to náležitě neoplatí, a pak také moudrý učitel nikdy neodhalí všechna svá tajemství. A ještě něco pro vás mám," řekl, když ho vyrušilo zapískání konvice, "není to ale ledajaký čaj. Pomůže vám pochopit jedy. Ale nebojte se, budu celou dobu s vámi."

Dal každému z elfů hrníček s horoucím nápojem a sáhl do váčku, odkud vytáhl několik sušených listů, v nichž Daini poznala salvii, kterou Tamae naplnil korunu vodní dýmky. Za okamžik se místnost naplnila jemným kouřem, který celému rituálu dodal starobylou vůni šamanských rituálů. Elfové vypili přeslazený čaj a pohodlně se usadili na polštářích. Daini zavřela oči a lehla si na záda.

Před očima se jí míhaly magické krystaly. Pouhou myšlenkou zbrzdila let a volně mezi nimi procházela. Když se pozorně zahleděla, v každém z krystalů viděla jiný výjev. Napadlo ji, co by se stalo, kdyby se do některého z nich pokusila vstoupit. Vybrala si ten nejbližší a najednou se ocitla v domě, který nikdy předtím neviděla. Na bohatě zdobené posteli ležel muž a pokašlával. Něco ji táhlo k němu, musela se neznámé síle podvolit, až ji vtáhla přímo do mužova těla. Zakašlal a natáhnul se pro sklenici s vodou. Daini chtěla vykřiknout, když ve slabém odéru vody rozpoznala sedmiboléstku, nemohla se však ani pohnout, natož promluvit. Cítila, jak jed postupně prostupuje jícnem a už tam se vstřebává, když se náhle tělo muže zaškubalo a v prudké křeči vydechlo naposledy.

Daini, naprosto fascinovaná novou skutečností, opustila mrtvé tělo a vydala se hledat další krystaly. V druhém našla dvě dívky sedící na louce. Tentokrát se ničemu nebránila a nechala se rovnou vtáhnout do těla drobnější z nich. Jejíma očima pozorovala tu druhou a odhadovala, jakému jedu asi tentokrát podlehne tentokrát. Dívka, v které sídlila, se na okamžik otočila, Daini však viděla druhé děvče, jak ze zlatého prstenu uvolnilo bílý prášek do ovocné šťávy. Mrazivý smutek. Daini se podivila nad promyšleným sadismem travičky, ale potom volbu jedu přisoudila její nevzdělanosti. Pocítila, jak její tělo tuhne od konečků prstů a sledovala postupující paralýzu až do doby. Věděla, co se stane, o mrazivém smutku přečetla spoustu svitků. Zavřeli ji s dívkou do temné hrobky, pohřební zpěvy dozněly a ona s ní osaměla. Rostlina sice paralyzovala tělo, až na občasný nádech a slabý úder srdce, které se tu a tam přihlásilo k životu, všechny smysly ale zostřila, takže Daini vnímala hnilobný zápach, tlumený rozhovor, dokonce slyšela i hlasité myšlenky dívky. Ne, s někým takovým opravdu nechtěla být dalších deset dní, než se probudí, tak opustila její tělo a vydala se za dalším dobrodružstvím. Prošla takhle bezpočet krystalů, v každém z nich byl jiný příběh, jiná bolest, jiná zrada a jiný jed.

Když konečně prošla všechny jedy, které znala, otevřela oči a posadila se. Tamae ji přivítal svým obvyklým pronikavým pohledem, tentokrát však s šibalským nádechem. Nemusela nic říkat, stejně jako on mohl zůstat beze slova sedět na černém sametovém polštáři a vypouštět tiché kouřové kroužky. Vstřebávala nové poznatky a cítila se všemocně. Teď konečně plně pochopila tajemství jedů. Zpětně vyvolávala svoje vzpomínky na tajemný výlet a překvapilo ji, kolik si toho pamatuje. Vybavovala si jednotlivé molekuly jedu, jak se váží na přesná místa v těle a tak vyvolávají bolest, smrt nebo šílenství. Ne nutně v tomto pořadí. Silari se beze slova probral vedle ní a po chvilce se ze snového transu probudil i Naraniel. Pohlédli na sebe a věděli. Tamae se na ně zeširoka usmál a promluvil tichým hlasem.

"Teď si odpočiňte. Až se probudíte, najdete obálky s vaší další prací. Zhostěte se jich s elegancí, nechci slyšet, že zabijáci Měsíčního listu jsou burani jako nějací lidé."

"Mistře," promluvila Daini, "kdy odjíždíte?"

Mistr Tamae aneb náhodně nalezený elf - deviantart.com

Tamae se jenom zazubil a vyběhl do tmavé noci. Elfové se tedy odebrali ke svým lůžkům a spali hlubokým ničím nerušeným spánkem. Když Daini otevřela oči, bylo už několik hodin po poledni. Posadila se na posteli a protřela si oči. Na nočním stolku ležela bílá obálka. Nedočkavě ji roztrhla. Na pokrývku se vysypal obrázek tmavovlasé ženy a několik papírů. Pečlivě pročetla všechny dokumenty. Rasa člověk, žena... Bydliště, zájmy, možná místa výskytu, časový záchytný bod, postarejte se o minimální podezření... S pozdravem L.

Usmála se, když viděla na dopisu iniciálu L, pro tuhle dámu Měsíční list plnil zakázky pravidelně, nikdy ji nikdo neviděl, zlato i všechny potřebné však dorazilo pokaždé v pořádku a neptat se na hloupé otázky patřilo k zásadám přežití.

Daini se tedy oblékla do nenápadných šatů a vyrazila na cestu. Žena nebydlela ve městě, Daini tedy musela jet dvě hodiny tryskem, vzala si tedy raději všechno potřebné s sebou. Před vesnicí seskočila z koně a nechala jej odpočinout, upravila si vlasy, aby v lidské vesnici nebudila příliš pozornosti, a vydala se na obchůzku. Viděla ženu. Stála u stánku se zvířecími kůžemi a drobnými amulety a nic nenasvědčovalo tomu, že by se v nejbližších hodinách rozhodla stánek zabalit. Daini se rychle propletla mezi nakupujícími a zamířila mezi domy, kde bylo pusto i prázdno, i když sem doléhaly zvuky trhů. Dům ženy byl malý, zastrčený mezi dvěma většími. Několikrát zkontrolovala okolí, a když si byla jistá, že ji nikdo nesleduje, vklouzla dovnitř. Pár domácích střevíců, zástěra, sada domácích potřeb. Daini se zamyslela. Chtěla použít některý z jedů, nejen proto, že smrt ženy měla vypadat přirozeně, ale také chtěla udělat radost Mistrovi. Na kamnech stál smaltovaný hrnec s polévkou. Daini k ní opatrně přičichla. Jídlo vonělo úžasně. Zkontrolovala místnost, aby se ujistila, že v dosahu bude právě polévka, navlékla kožené rukavice a opatrně odzátkovala violku s jedem náprstníku. Vmíchala několik kapek do polévky a pro jistotu ji ještě zamíchala. Chtěla odejít, když si všimla knihovny v rohu, která byla plná magických knih. Na chvíli zadržela dech, aby se uklidnila, a potom rychle opustila dům. V duchu zaklela, nikdo ji neupozornil na to, že má zabít kouzelníka. Doufala tedy, že knihy pocházejí z pozůstalosti a její oběť nemá s kouzlením nic společného.

Vylezla do koruny nedalekého stromu a skryla se ve stínech. Čekala. Minuty se vlekly a Daini netrpělivě očekávala, až se na cestě objeví hnědá sukně s bílou halenou. Konečně. Nohama pevně objala silnou větev stromu a z kapsy vytáhla dalekohled. S ulehčením sledovala, jak žena ohřívá polévku, jak si hladově nabírá plné lžíce... S úlevou vydechla, když se žena skácela na podlahu. Se soumrakem slezla ze stromu, přivolala svého věrného koně a uháněla k domovu. Pochlubit se svému mistrovi...