Melisandrae, část 4 - On the road

Dneska jsem stvořila další díl příběhu Melisandrae. Doufám, že můj milý postaví k pokračování čelem, protože jsem nechala všemohoucí osud, aby na nějakou dobu spojil cesty našich postav. Jsi na řadě, Tome!

Jako šíp prorážela chladný vzduch. Přitiskla uši k hlavě a nepatrně zrychlila. Neustále před sebou viděla Tarrisovo stříbrné tělo a nemohla ho dohnat. Zase tolik jí to však netrápilo. Užívala si svobodu pohybu a svou rychlost. Ani ona ani Tarris nebyli o mnoho větší než hříbata, o to však byli hbitější.

Tarris se elegantní kličkou vyhnul vzrostlému dubu a Melisa měla co dělat, aby do něj nenarazila. Přivřela oči a vznesla se výš. Letěla teď těsně nad stromy, aby ji nikdo nespatřil. I když letěli potemnělou krajinou, kterou obývali pouze divocí trolové, nechtěla riskovat.

Byla ráda, že se setkala s Tarrisem. Byla dokonce vděčná i za pomoc magistry, která ji nikomu neprozradila a snažila se ji svým způsobem léčit. Ethel nevěděla, kam se Melisa ztrácí, když chce mít klid na studium, byla však ráda, že se jí daří lépe. S potěšením sledovala, jak se její studentce vrací zdraví a přičítala to své medicíně, kterou jí namíchala. Netušila však, že Melisina medicína má poněkud větrně ohnivou povahu.

Létala s Tarrisem téměř každý večer. Začala se věnovat i ohnivé magii, o které dlouho jenom snila. Cítila, jak její vnitřní oheň každým dnem sílí. Z toho, co dříve bylo jenom doutnající ruinou spící duše, se stal divoký plamen. Tytam byly ty dny, kdy se v knihovně třásla zimou a chodila se sklopenou hlavou. Tarris jí dodal odvahu a nakazil ji svým nadšením. Už si nedokázala představit život bez jeho filosofie. Připadalo jí zvláštní, jakým způsobem na ni zapůsobil. Znovu si přehrávala ten okamžik, kdy se poprvé setkali. Ten podivný pocit, že se setkala s někým, kdo pro ni bude zvlášť důležitý. Že se nesmí otočit a odejít, i kdyby se s ní chtěl vypravit do samotného pekla.

Nesnášel nudu. Nedokázal se nudit ani jediný okamžik, jakmile ho něco přestalo bavit, zvedl se a vymyslel něco, nad čím Melise občas zůstával rozum stát. Po večerech sestrojoval jakési záhadné přístroje. Několikrát se snažila pochopit, k čemu mají sloužit, ale všechno, co si byla schopná zapamatovat, bylo sdělení, že se jedná o jakýsi časoprostorový převodník magie, který má umět cestovat v čase i prostoru.

Nechala své myšlenky znovu volně plynout a ponořila se do zeleného prostoru. Tarris byl stále před ní, s lehkostí se vyhýbal překážkám a občas se ohlédnul.

Sletěl k stříbrné hladině jezera a břichem se téměř dotýkal jiskřivé vody. Melisa ho následovala. V tu chvíli zachytila silný proud vzduchu, který ji postrčil dopředu. Dopadla na Tarrisova záda a ponořila ho pod hladinu. Otočil se, chytil ji a stáhl ji sebou. Melisa složila křídla a nechala se táhnout, než jejímu společníkovi došly síly. Vynořili se a oba prskali vodou. K důstojnosti Drake'rei moc nepřidávali, ale v ten okamžik jim to bylo jedno. Doplavali ke břehu a v dlouhé tmavozelené trávě rozprostřeli unavená křídla.

"Chtěla bych cestovat," zafuněla Melisa.

"Kam?" otevřel Tarris jedno oko.

"Všude. Skoro nikde jsem nebyla."

"Tak cestuj," zazubil se na ni a vyfoukl obláček kouře.

Zasmála se a nad rosou zmáčenou trávou se rozběhlo několik bělavých cárů dračího dýmu. Bude cestovat. Procestuje všechna místa, o kterých jenom slyšela. Nikdo ve městě ji postrádat nebude a Ethel má na starosti spoustu jiných věcí a nemůže se o ni pořád starat.

Navíc nemohla z hlavy vyhnat Tarrisovy obrázky. Když trávila chladné večery v jeho domku, prohlížela jeho cestovní deníky, zatímco elf bojoval se svými záhadnými přístroji. A takhle na vlastní oči uvidí všechna ta magická místa.

Vyrazila brzy, dost na to, aby se nezačala obávat a pochybovat o svém rozhodnutí. S požehnáním Ethel, mapou a svými úsporami vyrazila vstříc dobrodružstvím. Chtěla se co nejrychleji dostat z míst, kde se pohybovali nemrtví. I když svou přeměnu zvládala dokonale, nechtěla se dostat do nepříjemné situace, kdy by musela odhalit svou identitu. Přes den pomáhala ve městech a menších osadách za trochu jídla nebo peněz a přes noc létala nebo odpočívala. Občas se někdo pozastavil nad skutečností, že tak krásná elfka cestuje sama, nikoho však nenapadlo její příběh zkoumat víc. Každý se spokojil s jejím vysvětlením, že je léčitelka, která chce nabrat nějaké zkušenosti, což byla vlastně část pravdy.

Za nějaký čas dorazila do Stříbroboru. Těšila se na lesy plné stříbrných borovic a jezero, které mělo vypadat jako dračí oko. Nemohla se dočkat, až se setmí a prohlédne si jej z výšky. Slunce se klonilo k obzoru. Unavená elfka usedla na břeh, odložila cestovní vak a zula si boty, aby si zchladila nohy. Ponořila znavené končetiny do chladivé vody a zavřela oči.

Jemné vlnky, které se v pravidelném rytmu rozlévaly po břehu, ji po chvíli ukolébaly. Zrovna se ve snu setkala s Tarrisem a snažila se opět porozumět jednomu z jeho složitých zařízení, když ji probudilo tiché zakašlání. Otevřela oči a zvedla hlavu. Stál před ní tauren. Melisa nevěděla, jestli na ni chce zaútočit nebo ji jenom pozdravit. Za svůj život už několik taurenů viděla, nikdy však s žádným z nich nemluvila. Neznámý se usmál, nebo si to Melisa alespoň myslela, a promluvil obecnou řečí.

"Hezký den," pozdravil.

"I tobě," odpověděla a usmála se. Neměla ráda náhodná setkání, nejraději cestovala sama, aby nemusela s nikým mluvit a mohla si dělat, co se jí zrovna chtělo.

"Mé jméno je Lindy," představil se hlubokým hlasem a zadíval se na ni měkkým pohledem. Překvapilo ji, že taureni se můžou takhle dívat.

"Melisa," špitla a lehce kývla hlavou.

Usadil se vedle ní a ponořil kopyta do vody. Nejspíš byl také dlouho na cestách a chtěl si odpočinout. Nechala ho tedy odpočívat a znovu zavřela oči.