Sayonara | Leonessa, část 7 - Nečekané setkání

Rozhodla jsem se využít chvilky své lenosti k sepsání dalšího dílu povídání o Leonesse. A zamyslela jsem se, jak by se dala do příběhu zakomponovat dual specialization. To je taková věc, kterou si koupíte za tisíc zlatých a která vám umožní používat dvoje talenty. A zrovna Leonessa má dual na Holy a Shadow. Takže tak. Enjoy! A ztraceným čtenářům doporučuji předchozí díl.

---

Leonessa a Inachis sledovali ostřílené bojovníky. Někteří byli zranění, ale všem v očích plály bojové ohně. Shodili ze zad zaprášené vaky a batohy a posedali okolo ohně. Nebývale mohutný elf vytáhl ohořelou mapu a rozložil ji na zemi.

"Tady, tady a tady je volný průchod. Průsmyk na východě je plný démonů, ale jinudy se jít nedá," ukázal na tmavou stužku klikatící se po mapě.

"Kde jsou zásoby vody?" zeptal se muž s páskou přes oko.

"Podle šamanů je jeden pramen u skály Mrtvého koně, druhý za obloukem Stínů a třetí u Dračího ohonu. Jsme s nimi ve spojení, udržují hladinu vody," odpověděl a zahleděl se na Leonessu.

"Můžeme jít s vámi?" zeptala se.

"Co umíte?"

"Jsem léčitelka a můj společník je kouzelník," odpověděla a několik orků se po sobě tázavě podívalo.

"Dobrá. Vyrážíme po půlnoci, abychom byli v poledne v průsmyku."

Všichni bojovníci se odebrali do stanů, aby si před nebezpečnou výpravou odpočinuli, jenom pár orků z osady zůstalo na stráži. Leonessa a Inachis zůstali venku. Po dlouhém spánku se jim nechtělo spát. Elfka sledovala oheň, který plál stejně jako kdekoliv jinde na světě. A přesto zdejší plameny byly živější a jejich tanec připomínal třepotání křídel ptáka, který prchá před dračími čelistmi.

Po několika hodinách se zvedla a zamířila k palisádám. Ork na stráži jí uvolnil cestu, ale doporučil jí, aby se příliš nevzdalovala. Usmála se, pokývala hlavou a ohlédla se. Inachis ji provázel pohledem, dokud mu nezmizela z dohledu. Přehodila malý batoh na druhé rameno a pohodila hlavou. Její havraní vlasy se roztančily kolem.

Sedla si na skálu a sledovala slunce, které se sklánělo k obzoru. Paprsky se do ní opíraly, ale byla odpočatá, a tak neměly šanci proti jejímu ochrannému kouzlu. Najednou uslyšela zachroptění a tlumený vzlyk. Trhla sebou. Otočila se a potichu sklouzla ze skály. Plížila se ke zdroji zvuku a téměř ani nedýchala. V křoví ležela štíhlá postava. Vysoké kožené boty byly na několika místech téměř prodřené, stejně jako lehká černá zbroj. Dlouhé černé vlasy neznámé byly slepené krví a prachem a jedno z jejích kožovitých křídel bylo protržené. Obsidiánově černé rohy byly obalené vrstvou rudého písku a z hluboké rány na břiše jí pomalu vytékala krev.

Léčitelka k ní opatrně poklekla. Tak takhle vypadají démoni? Démonka otevřela oči. Obrovské černé duhovky nenechávaly téměř žádný prostor pro bělmo.

"Ne... Pomož mi, prrosím," zašeptala měkkým skomírajícím hlasem. Leonessa pohlédla na její krvácející zranění.

"Jsi démonka, že?"

"Oui, ale když mi pomůšeš, taky vyděláš, " hlesla a na okamžik zavřela oči.

"A jak? Nebráníte náhodou cestu k Temnému portálu?"

"Je... Je to slošitější, tu sais? Dám... Dám ti většínu moji sily a knichu mojich kousel. A někam sdrchnu, už tu s tim nechci mít nic... Spolešnécho," zamumlala a skousla ret.

"Dobře," souhlasila Leonessa, "ale jakmile se o něco pokusíš, zabiju tě.

Opatrně svlékla démončinu poškozenou zbroj a prohlédla její zranění. Nebylo smrtelné, ale ztratila už spoustu krve. Vytáhla z batohu vak s vodou a omyla ránu. Démonka se zachvěla.

"Jak se jmenuješ?" zeptala se, aby odvedla její pozornost.

"Rrr... Ronwe," odpověděla s námahou.

"A co tady děláte?" ptala se léčitelka dál, zatímco z rány vytahovala drobné kamínky.

"Já... Já už nic. Chci se co... Nejdřřřífe dostat do svojí sférry a na tenchle svět se... Aspoň tisíc let nevrrrátit."

Leonessa zatím vyčistila ránu a přiložila na ni dlaň. Zavřela oči, zastavila krvácení a zběžně zahojila zranění, aby se nezanítilo. Vzala démonku za ramena, posadila ji a zadívala se jí do očí.

"Vidíš dobře?"

"Ano. Ale motá se mi chlava a mám mšitky přřed očima."

"Ztratila jsi hodně krve. Ještě se podívám na to křídlo."

"Merci," špitla Ronwe a neohrabaně se otočila.

"Podrž to takhle," přikázala léčitelka a podala jí dva cáry křídla. Ronwe je vzala do štíhlých prstů a s obavami sledovala elfčino počínání. Z protilehlých konců začaly pomalu vyrůstat tenká vlákna, která se uprostřed spojovala. Po nějaké době byl celý otvor zacelený jemnou hnědou pavučinou.

"Dej si pozor, ať se to znova neprotrhne," doporučila Leonessa démonce a zálibně si prohlížela své dílo. Žádného démona ještě neléčila. Ronwe se usmála a odhalila zářivě bílé špičáky.

"Merci. Urrrčitě nebudeš lítovat," řekla a s bolestným syknutím se natáhla pro špinavý batoh ležící na zemi. Rozvázala černou stužku a vytáhla malý sešit v tmavorudé kůži.

"Tady sou moje kousla, kterrrá umím. A jak sem slibíla, dám ti většínu mojí sily," pohlédla na Leonessu. Léčitelka si od démonky vzala zápisník a tázavě se na ni podívala. Její temné duhovky se ještě víc roztáhly. Nemrkala, jen přimhouřila oči. Leonessa si připadala jako omámená. Nezmohla se na sebemenší odpor, jen sledovala démončinu tvář, která se k ní pomalu blížila.

Její tvář byla okouzlující. Zaprášená a umazaná od rudého prachu, ale nádherná. Přes levou tvář se jí táhl škrábanec, což jí dodávalo ještě víc nebezpečného půvabu. Pomalu se přiblížila k omámené léčitelce a jejich rty se dotkly. Leonessa ucítila měkký polibek a jemné mravenčení, cítila sílu, která se rozlévala jejím tělem až ke konečkům prstů. Nasála jemnou vůni kardamonu a skořice a zamotala se jí hlava. Po chvíli se jejich rty rozpojily a Leonessa překvapeně sledovala démonku, která se začala s námahou zvedat.

"Jsi si jistá, že chceš někam jít?" zeptala se tiše.

"Ano. Musím si vyčarrrovat porrtál do svojí sférrry, než mě někdo nájde," odpověděla a s bolestnou grimasou začala opisovat konečky prstů složité obrazce. Její rudé rty se pohybovaly, když odříkávala zaklínadlo. Nakonec se kolem ní objevily fialové linky, které se rozzářily tak silně, až Leonessa musela zavřít oči.

Když je znovu otevřela, Ronwe byla pryč. Jen na místě, kde stála, zůstal obláček zvířeného prachu. Pohlédla na malý sešit. V přední desce byly vyražené jakési ornamenty. Přejela je prsty a ucítila, jak se její mysl i tělo zklidňují. Otevřela jej. Byl psán úhledným zdobným rukopisem a opatřen bezpečnostním kouzlem tak, aby text byl čitelný pouze pro jeho majitele.

Kouzla, která obsahoval, byly především kletby, doteky temnoty a sesílání různých děsů, ale léčitelce připadaly užitečné. Ronwe ke každému kouzlu napsala krátký komentář. Leonessu mile překvapila pečlivost, s jakou byla veškerá magie okomentována. Rozhodla se, že zkusí jedno z méně náročných kouzel a vysaje trochu energie z jakési suché rostliny, která zmírala opodál. Po chvíli se jí to opravdu podařilo. Rostlina uschla docela a elfka se cítila o trochu svěžejší. Rozhlédla se, schovala zápisník a plná rozporuplných pocitů se vydala k osadě.

Když se vrátila, Inachis otočil hlavu a usmál se.

"Tady jsi! Říkal jsem si, že jsi zase zmizela," prohlásil trochu vyčítavě. Leonessa se usadila vedle něj ke skomírajícímu ohni a opřela se o něj.

"Byla jsem se projít," špitla a přehrávala si v hlavě zážitky posledních okamžiků.

"Jsi od krve," poznamenal Inachis. Léčitelka si otřela ruce do písku.

"Bylo to zvláštní odpoledne," pokrčila rameny.

Nějakou dobu hypnotizovali plameny a pak se také odebrali do stanu. Čekala je totiž jedna z nejdobrodružnějších výprav v jejich životě.