Leonessa, část 8 - Zlá holka

Příběh Leonessy mě opravdu baví a doufám, že v tom nejsem sama. Posilněna chilským vínem jsem sepsala další, v pořadí už osmý díl. Snad vás nebude trápit jeho délka, nicméně to opravdu nešlo useknout, musela jsem dokončit myšlenku. Čtenáři ztracení v ději nechť vyhledají odbornou pomoc. Enjoy!

Po temné obloze se procházely blikotající hvězdy. Nevšímaly si hemžení pod sebou a ani trochu je nezajímali ti malí tvorečkové, kteří se neustále bili, milovali a nenáviděli. Byly dost daleko na to, aby mohly bezstarostně plout vesmírnou pustinou.

Na jednom z těch malých světů se právě probouzelo několik hrdinů. Elfí obr, který se probudil jako první z nich, vstal a probudil ostatní. Leonessa sebou trhla, když ji vzal za rameno. Instinktivně sáhla po dýce, kterou dostala od orků, ale elf její ruku bleskově chytil. Omluvně se usmála a posadila se. Protřela si oči a probudila kouzelníka, který oddychoval vedle ní.

"Inachisi, vstávej," zašeptala a její vlasy ho pohladily po tváři. Otevřel oči, usmál se a políbil ji.

"Hezké ráno," zašklebil se.

Rychle se sbalili a připojili se k ostatním dobrodruhům. Elf, který je budil, k nim přistoupil a pozdravil.

"Jsme rádi, že se k nám připojíte, a doufám, že to přežijete. Já jsem Artur a s ostatními se seznámíte po cestě. Ty jsi Leonessa a ty... Inachis?" zvedl tázavě obočí.

"Ano," odpověděl kouzelník o dvě hlavy vyššímu elfovi.

"Tak můžeme vyrazit," zavelel Artur a celá výprava se vydala na cestu.

Svítili si na cestu červenými lucernami, aby nebudili příliš velkou pozornost. Doprovázeli je dva oslíci, které vedl rudovousý trpaslík. Podezíravě sledoval každý keř, kdykoliv se jeho svěřenci polekali. Artur kráčel vpředu, rázně a odvážně, avšak k obzoru hleděl s obavami. Ale to nikdo z bojovníků neviděl.

Leonessa a Inachis šli za ním s mužem s páskou přes oko, Alexem. Šeptem jim popisoval jednotlivé démony, čím se liší a jak se dají zabít.

"Kdo ti poranil oko?" zeptala se Leonessa.

"Schytal jsem ránu drápem od jednoho nathrezima. Ale on dopadl hůř. Mnohem hůř," odpověděl muž a v očích se mu nebezpečně zablýsklo.

"A co sukuby? Jaké jsou?"

"Na dálku docela neškodné a dají se sestřelit. Jakmile se přiblíží moc, můžou vás uhranout. Taky většinou umí docela obstojně zacházet s dýkami a s těmi jejich biči," vysvětloval Alex šeptem.

"Nejde s démony vyjednávat?" ptala se dál a přemýšlela o Ronwe, kterou poznala odpoledne.

"No... Zkus to. Vedou tady dobyvačnou válku a přeměňují obyvatelstvo na démony, takže... Ale krev z nich teče stejně rychle jako z tebe."

Leonessa nemohla než souhlasit. Krev z nich teče stejně rychle jako z kteréhokoliv živého stvoření, které kdy chodilo po Azerothu. Ale musela uznat, že doporučení ostatních bojovníků, aby se od démonů držela dál, bylo rozumné. A že otáčet se zády k živému démonovi může být ta poslední chyba, kterou by v životě udělala. Mlčky si vzala nabízený vak s vínem a zhluboka se napila. Těžké červené víno drhlo v krku, ale smývalo všudypřítomný rudý prach. A téměř okamžitě zjemnilo téměř hmatatelné napětí, které viselo ve vzduchu.

Podala víno Inachisovi a rozhlédla se po okolí. Ze tmy vystupovaly suché stromy osvětlené slabým světlem luceren. V dálce se černaly skály, které střežily vstup do průsmyku. Občas se po stezce mihnul černý stín vyplašeného živočicha, který využil chladné noci, aby něco ulovil. Ve vzduchu se kromě napětí vznášela i slabá vůně sladké vody, svěží příslib naděje.

Po několika hodinách se celá výprava dostala k jeskyni u průsmyku a začalo svítat. Nezapalovali oheň, beztak neměli dřevo, jen se sesedli v malé jeskyni kolem mapy, nad kterou Inachis vyvolal magické světlo.

"Jsme tady," zapíchl Artur prst do mapy a přejel ostatní pohledem.

"A za touhle zatáčkou už jsme jednou bojovali, takže si dejte pozor. Odpočiňte si, ale buďte připraveni k útoku," dodal Alex a upravil si pásku na oku.

První hlídku si vzal Artur s Leonessou. Ostřílený elf chtěl, aby si jeho bojovníci odpočinuli a Leonessa nebyla unavená. Díky energii, kterou jí předala Ronwe, mohla zůstat vzhůru mnohem déle, dokonce se jí i lépe kouzlilo. Sedla si s Arturem ke vchodu do jeskyně a vyléčila si puchýře na nohou. Sledoval její počínání, ale nic neřekl. Tázavě se na něj podívala. Stále mlčel. Krátce se podívala na jeho nohy částečně ukryté v sandálech. I když se je Artur snažil skrýt, elfka si všimla krvavých puchýřů, kterými byly pokryté.

Přes jeho slabý odpor si přitáhla jednu z ohromných nohou a vysvobodila ji ze zaprášené obuvi. Do nosu ji udeřil tupý pach cesty, ale z nemocnice byla zvyklá na mnohem horší. Trochu nebohou končetinu očistila a začala hojit nepříjemně vyhlížející puchýře a odřeniny. Artur ji vděčně sledoval a poté, co skončila s jednou nohou, nebránil se a nechal si ošetřit i druhou.

"Děkuju," pronesl tiše.

"Nikomu to neřeknu, neboj," ujistila ho. Bylo na něm vidět, že ho léčitelčino sdělení potěšilo.

"Máš šikovné ruce," poznamenal. Chvíli mlčky sledovali skály, které v dopoledním slunci vypadaly jako rudí draci.

"Jak se stalo, že jsi tak vysoký? To u elfů není moc běžné."

"Po otci," odpověděl a dál mlčel. Nemusel nic říkat. Leonessa si už předtím všimla, že jeho lebka má jiný tvar než lebky ostatních elfů, stejně jako jeho nos. Když stál mezi orky, bylo to zvlášť patrné, ale nezkušeným očím prostých bojovníků takové drobnosti unikaly.

"Ale krásný po matce," řekla.

"To ano," ocenil její nevtíravost a usmál se.

Polední slunce nemilosrdně vysávalo ze země poslední zbytky energie a na nebi nebyl ani mráček. Leonessa si otřela z čela pot a zadívala se do dáli. Na obzoru se objevil malý obláček prachu a přibližoval se. Dotkla se Arturova ramene a upozornila ho na přibližující se oblak.

Schovali se do jeskyně a elf vytáhl dalekohled. Chvíli bez dechu sledoval podezřelý obláček a pak se otočil k léčitelce.

"Jsou to jenom dva narthrezimové s vozíkem. Můžeme je sejmout, třeba vezou zásoby ostatním."

Leonessa přikývla, probudila Inachise a ostatní bojovníky a rychle jim sdělila, co se stalo. Připravili se k boji a čekali na Arturův pokyn.

"Lea zůstane u vchodu a bude nám krýt záda. Inachis zůstane s ní a pokusí se je zpomalit a zmást nějakou magií, to nechám na něm. Alex a Boris se ukryjí naproti a pokusíte se je zastřelit. My ostatní se s nimi utkáme tváří v tvář, ale počítáme s vámi. Hlavně se držme pohromadě a ukažme těm prašivcům, že tenhle svět není jejich."

Rozmístili se a vyčkávali. Čas se vlekl a bojovníci se potili v poledním žáru. A démoni se blížili. Sluneční paprsky se odrážely od jejich lesklých křídel a naleštěných zbrojí. Inachis svíral dalekohled a horečně přemýšlel, které místo na jejich těle bude nejvhodnějším cílem. Usoudil, že nejlepší bude podpálit jejich křídla. Sice to nebude smrtelné zranění, ale aspoň je zpomalí a kouzelník potom bude moci podpálit srst na jejich nohou.

Leonessa se rozhodla, že vyzkouší jedno z kouzel Ronwe, které démonka ve svém zápisníku nazývala Dvojí proud. Spočívalo ve vyslání energetického paprsku k nepříteli, ze kterého se potom všemi směry uvolňovala životadárná energie.

Konečně se démoni přiblížili na dostřel. Oba elfové ukrytí v ústí jeskyně se přikrčili. Začali odříkávat svá zaklínadla, jejich melodický dvojhlas se nesl k bojovníkům, kteří se krčili vedle nich. Čekali na ten správný okamžik, až elfové rozpoutají magické peklo. A vtom se to stalo. Z rukou léčitelky vytryskl namodralý proud energie, který se opřel do těla jednoho z démonů, téměř v ten samý okamžik začala křídla druhého z nich hořet a bojovníci vyrazili ze svého úkrytu. Nathrezim zasažený elfčiným kouzlem poklesl v kolenou a dopadl do rudého písku.

Artur přiskočil k druhému démonovi a sekl po něm mečem. Uskočil a ohnal se dýkou. Netrefil se, ale zavrávoral a poslední, co viděl, byla Alexova šipka, která se k němu rychle blížila. Artur mu jediným pohybem usekl hlavu a otočil se k druhému démonovi, z kterého proudila zelená vlákna energie, která prostupovala okolí.

Namířil na něj špičku meče a pohybem ruky zastavil ostatní bojovníky. Démon se na něj podíval s nenávistí v očích.

"Tak mě zabij, smrrrtelníku. Jste jenom prrašivá chátrrra a stejně z vás všech budou naši otrrroci," zavrčel a odplivl si. Artur cítil, jak jeho tělem pronikl paprsek zelené energie a najednou zapomněl na kruté sluneční paprsky, které se je snažily zabít.

"Ne, to by bylo moc jednoduché," odvětil a přikázal Borisovi, aby zesláblého démona svázal. Muž složil kuši a provedl, jak mu Artur poručil. Alex a Davir, rudovousý trpaslík, odtáhli vozík do ústranní, aby jej mohli v klidu prozkoumat.

"Pojď se mnou," obrátil se Artur k Leonesse a odebrali se do stínu skály, kde Boris a ještě dva orkové hlídali zajatého démona.

Klečel v písku a měl přivřené oči. Artur se na něj podíval a strčil do něj. Zavrávoral, ale neupadl. Zvedl hlavu a zadíval se na elfa zeleně planoucíma očima.

"Co chceš, smrrrade?" procedil a ušklíbl se, za což si vysloužil ránu pěstí. Vyplivl trochu krve a bolestně se usmál na svého věznitele.

"Chci vědět, kam jste šli, kde jsou další démoni a kolik jich je," odvětil elf chladně a zadíval se na něj.

"Myslíš, že ti to řřeknu? Merde!" odpověděl a vzpurně se zvedl hlavu. Artur ho chtěl znovu udeřit, když vtom ho Leonesssa zastavila.

"Nechte mě s ním o samotě. Vím, jak na něj, jen ho pořádně svažte," zadívala se na Artura. Moc se mu nelíbilo její přání, ale pohledu jejích zelených očí se nedalo odporovat. Odebrali se tedy k vozíku, který zabavili démonům, a nechali léčitelku s démonem o samotě. Poklekla k němu a zadívala se mu do očí.

"Už ti nikdo neublíží," zašeptala a přiblížila se k němu. Nevěděl, o co se snaží. Nechal se nachytat a zadíval se do jejích očí, které mu tolik připomínaly ty jeho. Nechal se okouzlovat tou křehkou vůní zranitelné elfky.

"Jen mi prozraď, kde jsou tví spolubojovníci. Nikdo nikomu neublíží. Pověz mi to," šeptala dál a špičkami prstů přejížděla po jeho ostře řezané tváři. Dotkla se jeho obsidiánově černého rohu.

"Chtěl by ses dotknout mojí jemné kůže?" zapředla jako kočka a natočila hlavu. Démon se naklonil, co mu to jenom pevná pouta dovolovala. Sukubino kouzlo fungovalo lépe, než si Leonessa vůbec dokázala představit.

"Jsou..."

Po chvíli předem prohraného boje prozradil všechno, co elfka chtěla vědět. Naklonila se k němu a zadívala se do jeho očí.

"To je hodný nathrezim," zašeptala mu do ucha a tváří se otřela o jeho. Viděla, jak démonovy oči žádostivě zaplály. Úmyslně protahovala okamžik, až konečně ucítila jeho horké rty. Nebyly tak měkké jako rty Ronwe, ale cítila podobné brnění. Po krátkém boji podlehl a magická energie začala proudit od démona k elfce. Byla zase o něco silnější.

Odtáhla se od něj. Stále si neuvědomoval, co se stalo. Ale to bylo jedno, stejně ubíhaly poslední okamžiky jeho života. Leonessa vstala a nathrezim ji provázel pohledem až k Arturovi. Stoupla si na špičky a zašeptala mu do ucha několik vět. Pokýval hlavou a zamířil k démonovi.

Vytáhl meč a zadíval se na démona, který mu pohled oplácel. Díval se na něj smířeně a blaženě, jako kdyby byl už jednou nohou v zemi neumírajících. Zvedl hlavu a sledoval ostří, které se k jeho krku rychle přibližovalo. Cítil slabé mravenčení a vnímal okamžik, kdy horká krev opouštěla jeho tělo. Ztratil vědomí. Stále však měl před očima obraz půvabné zelenooké elfky s havraními vlasy, který ho provázel na cestě do říše duší mrtvých.