Sayonara | Reinkarnace je mrcha podšitá

Byl to neobyčejný zločinec. Možná by neskončil na elektrickém křesle, kdyby se narodil v jiné rodině nebo o sto let později. Ale to už se nikdo nedoví. Kriminální kariéra Hanse Tilla začala již v jeho čtyřech letech, kamarádům na pískovišti kradl bonbóny. Když si stěžovali na jeho počínání, surově je zbil lopatičkou. Už tehdy totiž věděl, že život není spravedlivý a že nějaká ta zbloudilá rána by si ho stejně našla, i kdyby byl naprostý svatoušek. Tak se životu přizpůsobil.

Když přišel na základní školu, přesedlal z bonbónů na peníze. Pochopil, že se sladkostmi si moc zábavy neužije. Brzy přišel na to, že s penězmi se dá dělat mnohem víc věcí než s několika tabulkami čokolády. Naučil se vrhat nožem takovým způsobem, že ho všichni respektovali, dokonce ani učitelé si netroufli nebezpečného chlapce nechat propadnout. Byli by to rádi udělali, to by však potom museli čelit svým rozzuřeným kolegům, kteří mladého psychopata odmítali snášet déle, než bylo nutné. Všechny šokovalo, když se v patnácti letech dostal na nejprestižnější berlínské gymnázium. Povídalo se, že v den přijímacích zkoušek ukradl jednomu z učitelů oblek, a aby všechny včetně rodičů, kteří ho měli za neužitečného povaleče, naštval, rozhodl se přijímací zkoušky složit na maximální počet bodů. Měl zvláštní smysl pro humor.

Na gymnáziu se okamžitě seznámil s nejdůležitějšími lidmi - s tamějším prodavačem marihuany Dirkem, neuvěřitelně schopným falsifikátorem Markem a nezvykle obratnou kapsářkou Inke. Měl s nimi velké plány, bohužel, nebo snad bohudík, neměl tolik času, aby se o nich dověděli i ostatní. Po maturitě odjel studovat do Ameriky, němečtí profesoři Hanse svým americkým kolegům se škodolibou radostí vychválili až do nebes. Pak jen s radostí sledovali, jak si balí kufry. V podstatě nelhali. Hans byl nadprůměrně inteligentní, měl velký potenciál a opravdu byl jeden z nejneobyčejnějších studentů.

V Americe se mu, jak jinak, dařilo. V kriminální činnosti i ve studiu. Dokonce poznal jednu dívku, kvůli které ze svého drogového sortimentu vyřadil tvrdé drogy a věnoval se pouze obchodu s marihuanou a LSD. Jeho život se zdál být pohádkou. Skoro jako ze špatného amerického filmu. Kdyby však nebylo jeho nastávající švagrové. Několikrát ho přistihla na tripu a od té doby byla nesnesitelná. Snažila se svou sestru přesvědčit, že Hans pro ni není ten pravý, až se jí to nakonec opravdu povedlo. Hans nebyl žádný zoufalec, který by se nešťastně plazil své dívce u kotníků. Odešel s hlavou vztyčenou, zásobou marihuany v batohu a hlavou své nastávající švagrové v kufru.

Empatie však nikdy nebyla silnou stránkou americké policie. Hansova duše zůstala nepochopená, vše, co obdržel, byl rozsudek smrti za zvlášť chladnokrevnou vraždu. Popravili jej jednoho krásného letního rána. Ani jeho okouzlující úsměv a oči štěněte porotu neobměkčily.

Duše je však věc nevypočitatelná. Má-li na zemi nedokončený úkol, vrací se stále znovu, dokud nedojde naplnění. A tak se i Hans znovu narodil. Chtěl se pomstít všem ženám, které byly byť jen trochu podobné ženě, která zničila jeho pohádkový osud. Vyčkával. Konečně se jeho oběť přiblížila. Skoro až zalitoval, že ji chce zabít. Věděl, že mladá žena touží po dlouhém, snad i několikaletém, vřelém vztahu a nehodlal svou šanci promrhat. Cítil dotek konečků prstů a horký dech. Snažil se být co nejkouzelnější a přitom si rozvzpomínal na svůj minulý život. Konečně. Konečně prošel tím mučivě dlouhým testem, který se mu zdál být nekonečný. Dívka s ním odešla a Hansovi se začaly honit hlavou zlomyslné myšlenky.

Našli ji až druhého dne schoulenou v parku pod nízkou borovicí v jeho sevření. Přivolaný lékař jen konstatoval smrt. Oba je naložili do provizorní rakve. Hans sledoval, jak se nad nimi zavírá víko. Mezerou v dřevotřískové rakvi prosvítalo slabé světlo. Hans se nebál. Věděl, že ho čeká smrt, ale hřálo ho pomyšlení, že splnil, co si předsevzal.

V pitevně byl příjemný chládek. Lékařka si přichystala nástroje k pitvě a začala mladou ženu odstrojovat, když vtom její pohled padl na Hanse. Okamžitě se do něj zamilovala. Opatrně uvolnila jeho sevření a uložila ho daleko od stolu.

Tak krásné boty ještě nikdy neviděla.

Hans se těšil na další oběť.

A když ne, tak si aspoň bude užívat každodenní krémování.

Převtělit se v boty je prostě klika...