Leonessa, část 6 - Mezi orky

Po dlouhé době jsem si konečně udělala chvilku na Leonessu. Rozhodla jsem se, že ji nebudu týrat nějakým extra dlouhým putováním pustinou, takže... Enjoy! Kdybyste potřebovali osvěžení děje, tady je.

Statečně se protloukali rudou pustinou, která v noci byla o něco přátelštější, a neohroženě pojídali kouzelnický chléb, který Inachis připravoval ze všeho, co bylo po ruce. Putovali na jih, protože z toho směru cítili vodu. Po několika dnech konečně dorazili k menší osadě. Oba unavení elfové klesli do rudého písku, který jim zbarvil všechno oblečení. Za dřevěnými palisádami hořel oheň. Vedle něj seděl mohutný šlahovitý ork a házel do plamenů malé kousky kůry.

Opřeli se zády o suchý strom a Leonessa se tiše zasmála. Objala kouzelníka a ze samé radosti ho políbila. Oplatil jí polibek a odhrnul z jejího čela pramen černých vlasů slepených potem a rudým prachem. Ve světle hvězd se její zelené oči třpytily takovým způsobem, že Inachis rázem zapomněl na všechny útrapy jejich cesty. Zavřel oči a nasál suchý vzduch, v němž se vznášela sotva znatelná vůně elfky. I přes dlouhé putování voněla léčivými bylinami a suchým listím. Přitiskla se k němu. Hladil ji po zaprášených  vlasech a upíral pohled k palisádě, za kterou hořel oheň.

Alespoň trochu si očistili tváře a po krátkém odpočinku vstali a opatrně se přiblížili k osadě. Ork je zpozoroval, pozvedl meč a zatarasil jim průchod.

"Co ste zač a co tu chcete?" zavrčel a výhružně oba elfy přejel pohledem.

"Ztratili jsme se v poušti a hledáme město," odpověděla Leonessa a prosebně se zadívala na orka, který byl o celé dvě stopy vyšší než ona.

"Město? Myslíte Shattrath? Nechcu vás děsit, ale ste docela v řiti," shrnul zjevnou skutečnost, "A z kama ste přivalili?"

"Ze Stříbrného Měsíce. Já jsem Inachis, kouzelník, a tohle je Leonessa, je léčitelka," odpověděl Inachis. Ork vytřeštil oči a chvíli na ně nevěřícně zíral.

"Si ze mňa robíte prdel, či co? Však to ani nejni u Temného portálu?"

"No... Není. Měli jsme menší magickou nehodu a skončili jsme několik dní cesty na sever odsud," přiznala Leonessa.

"Jo tak magickou nehodu. Tak polezte dál, ale tu na nějakou magii rovnou zapomeňte. Jo, já jsem Urga a dneska mám hlídku. A vy byste si asi dali štamprlu něčeho ostřejšího, což?" zeptal se a konečně je vpustil dovnitř. U ohně odzátkoval lahev, přihnul si a podal ji Leonesse. Lokla si, zbledla, zrudla a podala nápoj Inachisovi.

Ten byl také překvapen sílou orkova pití, kývnul však hlavou a pokusil se na něj usmát.

"No co sa ksichtíš, magiči?" zašklebil se Urga a opět si notně přihnul z druhé lahve, kterou vylovil z cestovního vaku.

"Je dobrá," zachraptěl Inachis a opřel se o Leonessu. Ork si natáhl nohy k ohni a zadíval se na oblohu. Někde tam byl jeho domov, pláně, po kterých se proháněl vítr a stáda divokých bizonů. Někde tam právě vycházely hvězdy, vlci vyli na měsíc a jejich vytí se neslo vlhkou nocí. Jeho sestry seděly ve stanu a opracovávaly hovězí kůže, které byly stejně hnědé jako úrodná půda jeho domoviny. Zasnil se. A lebky několika démonů na palisádách mu připomněly, proč opustil svou milovanou zemi.

"Jestli se chcete dostat k Temnému portálu, musíte domlátit hromadu démonických dobytků. Ráno má dorazit výprava, která k němu má prosekat cestu. Odtama už se dostanete, kam budete potřebovat."

"Je tady hodně démonů?" zeptal se Inachis. Urga si přihnul z lahve a odfrkl.

"Hafo. To bys nežral, kolik tu těch zmetků cajdá."

Kouzelník se odmlčel. I Leonessa jen tiše koukala do plamenů. Měla matnou představu, kam se dostala, a rychle si spočítala jejich šance na návrat domů. Pokrčila rameny a přitulila se ke kouzelníkovi, jehož ruku cítila na zádech. Nechala se přikrýt zaprášenou kožešinou, kterou po nich ork hodil a usnula. Neprobudilo ji ani, když ji zvedly orkovy silné paže a přemístily ji do stanu na skromné lůžko.

Kolem poledne je probudil halasný smích několika orků. Leonessa si protřela oči a musela na okamžik zamyslet, než jí došlo, kde se nachází. Protáhla se a vylezla ze stanu. Jakmile ji okolostojící orkové spatřili, přestali se bavit a chvíli na ni zírali. Pobaveně se usmála.

"Dobré ráno přeji," pozdravila a zazubila se.

"No to mňa... To su ještě ožralé, nebo tu fakt máme elfí děvuchu?"

"Přišli jsme v noci," odpověděla a za zády se objevil rozespalý kouzelník.

"Ono jich je tam víc!" zvolal další z orků. Právě probuzený elf nic nechápal a Leonessa se jenom usmála.

Sedli si k ohništi, na kterém tiše bublal kotlík s něčím, co ani vzdáleně nepřipomínalo kouzelnický chléb, což oba elfy nesmírně potěšilo. Byl to pravý, nefalšovaný orčí guláš. V hnědé omáčce plavaly kousky masa a drobné lístky jakési rostliny.

"Co, cérky, ste hladové?" zeptal se ork, který dohlížel na přípravu pokrmu. Inachis pozvedl obočí a pohlédl na Leonessu. Elfka pokrčila rameny a usmála se.

"Jako psi," odpověděla Leonessa a mlsně se zadívala do kotlíku. Ork jim podal plechové misky s vydatnou porcí guláše.

"Hubené baby jsou na nic, musíme vás trochu vykrmit," mrkl na Inachise. Zmatený kouzelník si vzal misku a jen se usmál. Na jednu stranu by velice rád opravil jejich omyl, na druhou stranu se mu však velice zamlouval jejich přístup k hubeným ženám. Podíval se na Leonessu, které cukaly koutky, poděkoval a pustil se do jídla.

Orkové si posedali okolo ohniště, odložili zbraně a pustili se do jídla. Několik z nich vytáhlo vaky s vínem, které začaly okamžitě kolovat kolem ohniště. Vyměňovali si historky a vyprávěli sprosté vtipy. Silné víno rozproudilo ještě bujařejší zábavu. Za několik okamžiků někdo vytáhl didgeridoo a bubínky a všichni začali tancovat okolo ohně. I když byli v nehostinné pustině plné démonů a krvelačných bestií, Leonessa si po dlouhé době připadala, jako kdyby konečně unikla daleko od království smrti, která ji celý život pronásledovala.

Tancovali, hráli, popíjeli víno a pokuřovali dýmky naplněné různými bylinami, když vtom jeden z orků zpozoroval na obzoru oblak prachu.

"Démoni," zvolal a zábava okamžitě utichla. Všichni popadli své zbraně a s obavami se zadívali na rudý oblak, který se neustále přibližoval.

"Zdéééchnííííí!" zařval ork na posedu a zamával sekyrou. Zvedl se vítr a rozběhl se po planině. Poryv větru zamával rudými plátny na palisádách a z obávaného oblaku se vynořily dvě vlajky. Jedna modrostříbrná a druhá červenozlatá. Bojovníci, kteří měli vyčistit cestu k Temnému portálu, dorazili.