Fermiho resonance je taková velice zajímavá záležitost. V podstatě divný, nečekaný úkaz, kdy se vám něco s nižší frekvencí zkombinuje a probublá to velice viditelně k frekvencím vyšším. A podobná věc na časoprostorové ose se mi stala teď.

Semestr se se semestrem sešel a Ereandil ještě jednou, teď už naposledy, leží v hromadách učení.

Zabíjení ve jménu Boha, zabíjení ve jménu svobody, zabíjení ve jménu peněz...

Asi tak, že lidé kradou vaši tvorbu. Takže jsem zřejmě slavná.

1047 kilometrů je přibližně tolik, kolik je třeba urazit na cestě z Prahy do Paříže. Necestovala jsem však do sladké Francie, tyhle vánoční kilometry jsem nacestovala pouze v rámci České republiky. A stálo to za to. Nejenom proto, že cestování a s ním spojená změna souřadnic mne nesmírně uspokojuje.

To jsem já!

... hudby si upravte!

A taky mám pokaždé hrozný problém vymyslet kreativní a neotřelý nadpis článku. Ale tohle je dobré.

Jo. Úplně nejvíc ze všech sloves.

A tak se stalo, že je jedenáctý prosincový večer. Ne že by na tom pořadí nějak extra záleželo. Ale jedenáct je jedno z mých relativně oblíbených čísel. Myslím, že jedenáctka se vyskytuje i na tubusu mého magisterského diplomu.