Jedla jsem červy. Vážně. Dnes ráno jsem vůbec netušila, že by se něco takového mohlo stát, ale nějak jsem podcenila vesmírný smysl pro humor.
Je hezké, jak se mi věc jako 101/1001 daří, i když je to v podstatě jenom taková hříčka. Ale má mimo jiné takový hezký efekt, že mně trochu brání v prokrastinaci. Trochu, ale přece. A tenhle víkend se mi podařilo splnit bod číslo 78. A hned třikrát!
Možná si říkáte, že nemám samým doktorským studiem co dělat a vymýšlím blbosti. Ale tak to není. Spíš se jenom probouzím ze zimy, kterou jsem z velké části strávila učením. Jelikož poslední březnovou sobotu zavedl Světový fond na ochranu přírody hodinu země, skupina ekologických nadšenců se rozhodla, že přijme
No vážně. Byla to úplná bomba, vůbec se mi nechtělo odejít z kina! S ostatními dámami jsme potom zašli do nočního baru ulovit nějakého toho milionáře a skoro všechny jsme měly úspěch. Můj měl jaguára a dva vrtulníky, heč! Aspoň to říkal.
Někdy během učení na státnice mně pan doktor Leoš nabídl, jestli bych se chtěla zúčastnit hrdinné výpravy na běžky. Dobrodružství v tak milé společnosti se nedalo odmítnout, tak jsem nadchla Toma, od sorelliny si vypůjčila běžky a v pátek odpoledne jsme vyrazili.
Mám za sebou třetí a poslední státnice. A to je taky poslední zkouška, kterou v několika následujících letech hodlám dělat.
Toť otázka. Záleží na tom, jestli jste klasický nebo kvantový student. Jste-li student klasický, nějak se to naučíte a s trochou štěstí a shovívavosti zkoušejících to nějak přežijete.
Daňové přiznání pochází určitě z Mordoru. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč mi z toho chce vybouchnout mozek a já sama se chci vrhnout do plamenů hory Osudu.
Dnes jsem prodělala další setkání s otravnými příslušníky mého živočišného druhu. Elfové totiž ještě nemají svou vlastní oficiální čeleď.
Fermiho resonance je taková velice zajímavá záležitost. V podstatě divný, nečekaný úkaz, kdy se vám něco s nižší frekvencí zkombinuje a probublá to velice viditelně k frekvencím vyšším. A podobná věc na časoprostorové ose se mi stala teď.