Před chvilkou jsem se vrátila z Brna, kde jsme byli s několika dalšími Kacubáky závodit.

Už tradičně jsem se vypravila do Fata Morgany. Nejdřív v sobotu s taťkou, Inkou a Tomášem a pak včera s Mariankou.

Při pohledu do statistiky mého blogu jsem odhadla, že existuje přibližně dvacet až třicet lidí, kteří se sem relativně pravidelně vrací. Jenže ať se snažím, jak chci, dokážu dát dohromady tak maximálně patnáct z vás, a to ještě při velmi dobré fantazii. A kdo patří k těm ostatním?

Yay!

Jedla jsem červy. Vážně. Dnes ráno jsem vůbec netušila, že by se něco takového mohlo stát, ale nějak jsem podcenila vesmírný smysl pro humor.

Je hezké, jak se mi věc jako 101/1001 daří, i když je to v podstatě jenom taková hříčka. Ale má mimo jiné takový hezký efekt, že mně trochu brání v prokrastinaci. Trochu, ale přece. A tenhle víkend se mi podařilo splnit bod číslo 78. A hned třikrát!

Možná si říkáte, že nemám samým doktorským studiem co dělat a vymýšlím blbosti. Ale tak to není. Spíš se jenom probouzím ze zimy, kterou jsem z velké části strávila učením. Jelikož poslední březnovou sobotu zavedl Světový fond na ochranu přírody hodinu země, skupina ekologických nadšenců se rozhodla, že přijme

No vážně. Byla to úplná bomba, vůbec se mi nechtělo odejít z kina! S ostatními dámami jsme potom zašli do nočního baru ulovit nějakého toho milionáře a skoro všechny jsme měly úspěch. Můj měl jaguára a dva vrtulníky, heč! Aspoň to říkal.

Někdy během učení na státnice mně pan doktor Leoš nabídl, jestli bych se chtěla zúčastnit hrdinné výpravy na běžky. Dobrodružství v tak milé společnosti se nedalo odmítnout, tak jsem nadchla Toma, od sorelliny si vypůjčila běžky a v pátek odpoledne jsme vyrazili.

Mám za sebou třetí a poslední státnice. A to je taky poslední zkouška, kterou v několika následujících letech hodlám dělat.