Dnes jsem musela opustit byt. Z důvodu randícího. Tedy ne mého, musela jsem uvolnit byt, aby se rendez-vous mohlo konat tam. Tak jsem se tedy vypravila do kina. Říkala jsem si, že by mohlo být fajn zase se jednou vypravit do kina. Nicméně při pohledu do programu jsem začala pochybovat. Na nic jako Román pro muže teda nepůjdu. A že bych zašla na Šmouly? No to bych už musela být ale opravdu dementní.

Dneska jedu na kytarový tábor! Sice jsem na posledním semináři byla trochu v rozpacích a zvažovala jsem svoji účast na táboře, bála jsem se, že už pro mě tábor moc nebude a že se tam nebudu hodit. Skvělá parta mě ale přesvědčila o opaku, dokonce mám pocit, že se tam hodím víc než kdy jindy. A protože jsem Rosťovi řekla, že pokud udělám státnice, přivezu lahev vína, i pro flašku Rulandského bílého

Dnes jsem se zamyslela. Zamyslela jsem se a zachvátil mě pocit, že některé ze svých myšlenek musím nutně zvěčnit v temném lese mého blogu. Občas mě totiž přepadají filosofické myšlenky...

Existují věci, které nechápu. Nechápu a pravděpodobně dlouho nepochopím.

Nechápu jednu vdanou paní, která třicet let setrvává v manželství s naprostým ignorantem, který si jí neváží, a když se jí

 Při dnešní výpravě do Plakiasu jsem hodila pohled do schránky, protože zdejšímu osazenstvu nevěřím. Nedůvěřuju jim pro jistotu, protože nás odbývají, i když jsme platili víc než dobře, nevěřím jim taky proto, že jsem dneska nedostala svůj koktejl zadarmo, na který jsem si zvykla:-)

A koupila jsem si naprosto úžasné náušnice. Zase modré, jako moře... Náušnice jsou totiž úžasným lékem

Dělají si z nás srandu! To, co jsme považovali za příjemnou a hlavně trvalou změnu jídelníčku, se ukázalo být pouhým nedělním rozmarem! Hlavně, že všichni si akorát stěžují, aby je nikdo neslyšel, ale když se rozhodnu to rázně (podotýkám, že slušně) vyřídit, tak mě zadržují, jako kdybych jim snad chtěla nadávat. No nic, müsli nějakou dobu vidět nemusím. Přece jenom deset dní po sobě jíst to

Naší první zastávkou byla soutěska a vodopády. Řekové v době turecké nadvlády museli skrývat kostely, tak je stavěli na nepřístupných místech a ve skrýších, jednou z nich byla i ona soutěska, kterou jsme navštívili. Celá Kréta je porostlá bílými a růžovými oleandry, tymiánem a šalvějí.

Pokračovali jsme do Spili, malého městečka,

Je mi divně. A lehce blbě. Teď už by se to ale na rozdíl od mojí paranoidní fantazie dalo svést na vedro. Kdo si vezme ten podivný kus mojí fantazie, tomu dám krabici lokoumu. To je sladkost, kterou Turci nazývají turecká pochoutka a Řekové zase řecká...

Ale stala se nevídaná a nečekaná věc – když už jsem byla skoro rozhodnutá jít požádat o změnu

S ranním sluncem v zádech jsme se vypravili k památníku jakéhosi státníka a vojáka. Voják prý během boje viděl, jak se zlomila vlajka, tak neváhal, vzal ulomenou vlajku a sám ji držel v boji. Když nepřítel viděl, s jakou odhodlaností a oddaností drží státní symbol, dal zastavit palbu. Oba dva památníky byly v krásné zahradě, pravděpodobně církevní,

Vedro mi leze na mozek. Napadají mě (h)různé věci. Rozličné, řekla bych se vzpomínkou na Terryho Pratchetta. Nebo je to ode mne taky nehezké, svádět svoje vlastní nápady na sluníčko, které vlastně asi za nic nemůže.

Už dva dny fouká silný vítr ze severu, dneska jsem se probudila asi ve čtyři hodiny a už jsem neusnula. Tak jsem koukala na hvězdy a čekala na východ slunce. Dokonce jsem viděla

Dnes jsme opět u bazénu, krétské slunce do nás pálí svou středozemní náladou a nebe je bez jediného mráčku. Prý tu skoro nikdy neprší, minulou noc se mi ale zdálo o tom, že se celá zdejší obloha zatáhla a spustila se bouře. Dneska se mi zdálo, že jsem krmila kamarádce užovku, chtěla jsem jí dát myš, ale ta potvora hadí mě rafla do prstu, tak jsem jí musela setřást, aby pak spořádala tu bílou myšku.