... aneb i ty můžeš být další Monyovou.

Prý jestli žiju.

Jo, žiju. Někteří z vás si můžou prohlédnout i dokumentaci mého minulého roku, ale vzhledem k osobním věcem, o kterých se tam vyplkávám, je to zaheslované.

Mějte se!

Hrozně se mi líbí, jak super věci vznikají z toho, že někdy neumím pořádně googlit. Tedy, když se do toho opravdu zaberu, najdu spoustu velmi zneklidňujících věcí, o kterých by devět z deseti předmětů mého výzkumu slyšelo patrně celkem nerado, ale někdy se na nějakou důkladnost vykašlu, ztratím trpělivost a je to.

Další zářez z mého letošního léta se jmenuje Kosmický had od J. Narbyho.

Letošní léto je vzhledem k mému literárnímu vyžití (coby konzumenta literatury) celkem příznivé, takže asi už nastal okamžik, kdy by bylo dobré udělat si pár zápisků do čtenářského deníku, protože znám svou paměť. První z knížek jsou tedy Hodiny z olova pozoruhodné Radky Denemarkové. Poněkud mě mrzí, že jsem se o téhle spisovatelce dozvěděla až teď, protože podle všeho patří k těm významnějším aktuálním českým tvůrkyním, a navíc je mi celkem sympatická.

Základní jednotka každé diktatury je jeden poslušný občan. Jedna smutná malá duše, která dělá, co se jí řekne, protože jinak ji nikdo nebude mít rád.

Je mi 33.

... jsem zase tady. Potenciálová bariéra, kterou jsem musela překonat k napsání článku, byla ale extra vysoká. A předem se omlouvám všem, kteří si chtěli přečíst něco pozitivního. Nějaký optimismus možná vyplodím, ale ne dneska. Dneska si chci postěžovat, co mě štve. Takže jste byli varováni, ale nechci, abyste ztráceli čas něčím, co vás štve. To by se můj blog mohl také rovnou ocitnout na vašem seznamu věcí, co serou vás.