Včera jsem měla svou poslední hodinu z kurzu akvarelvové ilustrace. Bylo to smutné, protože to bylo místo, kde jsem posledních devět nedělních večerů nechala plynout všechny svoje myšlenky vedle mě a soustředila se jen na malování. Tak to tady chci stručně shrnout a pochlubit se svými výtvory.

Poučená z neúspěchu během dětského dne, kdy jsem se pokoušela nabízet dětem a jejich rodičům místo kedluben kvalitní literaturu, jsem se do pokusů o stánkaření vrhla znovu. Mezi mé nejlepší vlastnosti patří totiž vytrvalá otravnost a otravná vytrvalost, a když mi nejde něco, co mi jít má, tak se tyhle roztomilé vlastnosti násobí.

Pohádky z druhého břehu byly vydány samonákladem. Tedy... Finance byly moje, servis zajišťovalo nakladatelství Klika prostřednictvím pana Noska. A teď by se slušelo provést nějakou rekapitulaci.

Konečně mám chvilku času na menší ohlédnutí za kampaní na Startovači. Už mi zbývá jen odeslat několik posledních odměn, takže si můžu dovolit menší relax a přemýšlení. A kdybyste se i vy chtěli pustit do něčeho podobného, můžete se poučit z mých chyb i nechyb. Malý disclaimer: Tento článek bude obsahovat nadprůměrné množství čísel.

Tak. A knížka je pokřtěná.

Občas mám celkem šílené nápady. Jako třeba vydat knížku. Vydat knížku, pak koukat na tu hromadu a řešit potom onen nerudovský problém, kam s ní.

Dřív než na mě budete volat sociálku, policii, Vlastu Plamínka nebo kohokoliv jiného, musím vás ubezpečit, že opravdu nechci zabít má elfíčata. Chci se tady zabývat způsoby, jak zabíjet své fiktivní děti - tedy postavy ve vašich knihách či povídkách. Možná si říkáte, že opět prokrastinuju, a máte pravdu! Tak si tu mou prokrastinaci také užijte.

Někdo mi kdysi říkal, že vydat knihu je jako porodit dítě. A to bych nebyla já, abych této myšlence nevěnovala jedno ze svých sprchových intelektuálních okének. Ve sprše se totiž dějí věci. Povídám si tam s reálnými lidmi, kterým se mi nepodařilo říct vše, co jsem chtěla, stejně jako si přehrávám scénky se svými oblíbenými postavami nereálnými. A taky přemýšlím. Hodně přemýšlím. Například o tom, jestli slovo žebrák má něco společného s mou domněnkou, že žebrákům jsou občas vidět žebra. Jestli štítit se vzniklo ze slova štít. A dnes to padlo na onen výše zmíněný výrok.