Sayonara | Seriál o knížce: Kampaň na Startovači

Konečně mám chvilku času na menší ohlédnutí za kampaní na Startovači. Už mi zbývá jen odeslat několik posledních odměn, takže si můžu dovolit menší relax a přemýšlení. A kdybyste se i vy chtěli pustit do něčeho podobného, můžete se poučit z mých chyb i nechyb. Malý disclaimer: Tento článek bude obsahovat nadprůměrné množství čísel.

Tak. A teď ta čísla. Kampaň byla naplánovaná na 60 dní a cílová částka byla 45 000 Kč, což mně i adminům Startovače připadalo jako rozumný nápad. Na začátek kampaně jsem byla domluvená s několika lidmi, aby mi pomohli se rychle odpíchnout od nuly, což prý nevypadá dobře. Musím naprosto objektivně uznat, že začátek se mi povedl ukázkově - hned první den se sešlo 18 % prostředků, druhý den se částka zvýšila na 24 %, třetí pak na 30 %. Potom už to tak slavné nebylo. Nebudu vás napínat a udělám malou odbočku na konec kampaně - vybralo se nakonec 33 000 Kč a zbytek šel z mého konta. Proč tomu tak bylo, na to se pokusím přijít. Ale teď další čísla.

Z celkového počtu 80 odměn bylo 64 knížek, 11 čistě finančních darů bez jakékoliv odměny a tři samotné plátěné tašky. Pokud si uděláte součet, zjistíte, že to nesedí, a to je proto, že někteří podporovatelé si koupili knížku a pak dokoupili i tašku, nebo naopak. Průměrná hodnota čistě finanční podpory byla 420 Kč, a to hlavně podpory mého drahého tatínka, která průměrem zahýbala. Fanoušků na FB stránce knihy bylo v den zahájení kampaně něco jako 120. Můj Instagram není relevantní, protože tam bylo něco kolem patnácti followerů a všichni z nich mě sledovali i na Facebooku. Ať si každý říká o Zuckerbergovi, co chce, patrně má částečně i pravdu, ale v tomhle je Facebook nenahraditelný, pokud nemáte obdobnou základnu fanoušků třeba na Instagramu (který afaik patří k FB).

K osobnímu vlivu: Z celkových 78 podporovatelů jsem se s 36 viděla alespoň jednou osobně. Zbylých 42 mělo k dispozici pouze mé grafomanické výplody, případně dali na doporučení některého z mých skalních fanoušků. Takže určitě není radno podceňovat (a) aktivitu v různých tematicky relevantních skupinách a (b) význam zapojení ostatních lidí do kampaně. Zvlášť Sorellina se ukázala býti velmi zdatným markeťákem.

Naopak co bylo skoro neznatelné, byl vliv různých skupin, které se týkaly ochrany zvířat a podobných témat. Pokoušela jsem se s nimi navázat kontakt a spolupráci, ale pokud odkaz na kampaň vůbec sdílely, efekt byl minimální. Má to něco do činění s politikou Facebooku, která odkazy řadí mezi novinky s nižší prioritou, a tak se o nich dozví zlomek členů skupiny. Tohle by bývalo chtělo řešit přes osobní známosti.

A skoro nakonec: Nesmí tu chybět část o očekávání a zklamání. Nechci, aby to vyznělo nevděčně, protože si nesmírně vážím všech těch skvělých lidí, kteří mě podpořili. Cit Sorelliny pro komunikaci s veřejností by mohl po několika letech praxe směle konkurovat magickým skillům Máry Prchala. Také se našlo několik lidí, kteří po celou dobu kampaně lajkovali a sdíleli každý můj příspěvek, za což jim kromě knížky náleží můj nehynoucí vděk. Ale pak se našlo také pár lidí, kteří se mnou prostě přestali komunikovat. Ani by mě to zase tolik nemrzelo, kdyby napsali, že se jim do toho nechce a že s nimi nemám počítat. Štvalo mě to, že se nejdřív tvářili, že si div nekoupí sto knížek do vlastní knihovničky, a pak mě začali ignorovat. Prostě jen tak. Beze slova. Mrtví nejsou, v pustině také ne. S ostatními velmi čile komunikují, jen se mnou mají asi nějaký problém. No... Žíly si kvůli nim rvát nebudu, ale zamrzí to, protože podle mých odhadů to mohlo být právě těch pár tisícovek, které mě dělily od "čistého" zakončení kampaně.

No, a co si z těch všech čísel a nečísel odnést?

1. Nepodcenit start a najít schopné lidi, kteří pomůžou kampaň odlepit od nuly.
2. Mezi ty schopné lidi, na které se dá spolehnout, počítejte pouze ty, o kterých jste si jistí, že vám pomůžou. To, že někdo "vypadá" nadšeně, je naprosto irelevantní, pokud ho neznáte a nevíte, že drží slovo.
3. Mít dobrou profilovku - věřte tomu, nebo ne, ale moje fotka s lékařskou rouškou byla prý k prodeji pohádek nevhodná.
4. Nechat na celý projekt kouknout ještě někoho jiného, aby ho zhodnotil. I matfyzák - jaký div! - se někdy sekne při komunikaci s ostatními nematfyzáky.
5. Nastavit cílovou částku spíš nižší než vyšší. Předpokládám, že když už se pustíte do něčeho takového, nutně počítáte, že aspoň na čas v projektu budou plavat vaše prostředky. Můžete si zase vyhrát s vizí, co uděláte, když vyberete peněz víc.
6. Vytvořte v projektu limitované odměny. Tím "limitované" myslím opravdu limitované, ne jako někdo nejmenovaný pětadvacet knížek s obrázkem. Stačí šest.
7. Nebojte se sezónních akcí. Je vaše kampaň před Vánoci? Využijte toho. Padne do ní první máj, lásky čas? Směle do toho. Mně to sice nevyšlo, nicméně vám může, a aspoň vás to udrží v dobré náladě.
8. Nebojte se být drzí. Pokud jste v nějaké skupině lidí, která vás alespoň rámcově zná (třeba podle vašeho skvělého skóre v jedné nejmenované online hře), neváhejte je oslovit. Když nebudete nechutně spamovat, můžete mít úspěch jako já - přes 10 % oslovených. :-)
9. Hodí se mít nějaké známější jméno. Když píšete a vymýšlíte imaginární reality od školky, ale ještě jste nic nevydali, případně nejste aktivista, reportér, hudebník nebo jinak známá osobnost, je to trochu těžší. Řada podporovatelů mi říkala, že lidé okolo nich měli problém s mou kampaní právě proto, že vlastně ani pořádně neví, kdo jsem. Možná jsem měla rovnou vytáhnout všechny svoje megatrumfy a říct, že jsem chovatel dvou elfíčat na rodičovské, matfyzák, fantazák a miluju moře a dobré víno, ale co už. Další kampaň bude rozhodně promyšlenější.
10. Pokud nemáte známé jméno, získejte si alespoň dostatečně velké množství fanoušků. Průměrná částka, kterou mi mí milí podporovatelé přispěli, byla něco kolem 400 Kč, a crowdfundingové kampaně nemají ještě v ČR dost dobré jméno - většina lidí si raději počká na výsledek.
11. Neklesejte na mysli a neusínejte na vavřínech. Mě se vzhledem k mé povaze týkala hlavně první část, ta druhá jen první tři dny. Prostě to nějak dotáhněte, jestli je váš projekt dobrý, další bude ještě lepší, a jestli je to propadák, tak už si neškrtnete. Stejně ale nakonec umřete budete muset podávat daňové přiznání, takže váš případný (ne)úspěch bude vyvážen větším či menším utrpením na finančním úřadě.
12. A prostě... Dělejte věci poprvé, jako kdybyste je dělali podruhé.

Možná se ptáte, jestli bych i s těmito zkušenostmi šla do crofdfundingové kampaně znovu. Odpovědí by po nulovém váhání bylo jednoznačné OUI! (protože psát ANO je mi kapánek proti srsti). Sice bych asi mluvila jinak, kdyby za mnou přišel nakladatel a řekl mi, že mou knížku vydá v pětitisícovém nákladu, já dostanu 15 % zisku a nebudu muset na knížce nic zásadního měnit, budu mít poslední slovo a budu moci zakázat třeba dělení slov (to je peklíčko a bude o tom některý z následujících článků), ale nikdo mě neoslovil. Vše, co mám, je několikaměsíční čekání na jakoukoliv odpověď (i třeba "ano, dostali jsme váš rukopis a dáme vám vědět do dvou měsíců), odpovědi ve stylu "je to super, ale nespadá to do našeho edičního plánu", a na straně druhé úžasný náboj z celé kampaně, kdy se sešlo tolik lidí, kteří chtěli podpořit mě nebo mou knížku, paranoidní schíza, že jsem napsala hroznou věc, střídaná euforií, kdy mi paní ve stánku s kafem řekla, že se jí moje knížka nesmírně dotkla...

Jo, možná se někde v alternativním vesmíru směju Wieveghovi, jaký je to děsný břídil oproti mým bestsellerům, ale o tom si můžete přečíst na alternativním Internetu na blogu mého alterega. Tady prostě musíte číst moje kecy.

Dobrou noc!