To jsem já!

... hudby si upravte!

A taky mám pokaždé hrozný problém vymyslet kreativní a neotřelý nadpis článku. Ale tohle je dobré.

Jo. Úplně nejvíc ze všech sloves.

Právě jsem narazila na recenzi Pána Prstenů z roku 1977.

A tak se stalo, že je jedenáctý prosincový večer. Ne že by na tom pořadí nějak extra záleželo. Ale jedenáct je jedno z mých relativně oblíbených čísel. Myslím, že jedenáctka se vyskytuje i na tubusu mého magisterského diplomu.

Umírám!

Rozhodla jsem se, že se s vámi dnes podělím o jeden ze svých mokrých snů. Máte se na co těšit - já a spousta sympatických mladých mužů.

Nezasvěcený pozorovatel by mohl pojmout podezření, že mě opustily mé úžasné sny. Není tomu tak, jenom jsem moc líná na to, abych je sepisovala. Dnešní sen byl však příliš zajímavý na to, abych ho jen tak nechala upadnout v zapomnění, tak jsem ho sepsala. Některé detaily, logické můstky a jméno jsem si domyslela, jádro příběhu nicméně zůstává made by my extraordinary brain.

O víkendu jsem byla na velice zvláštní oslavě. Setkala jsem se s mnoha příbuznými, o jejichž existenci jsem neměla nejmenší tušení. Totiž s některými strýci, tetami, sestřenicemi a bratranci (proč to nemůže mít čeština zařízené jako španělština a nestačí napsat tíos y primos?) z mamčiny strany při příležitosti padesátin jednoho ze strýců.