Jo. Moje momentální hladina nevyspání je momentálně tak vysoká, že tenhle úvod píšu asi popáté a pořád se mi nelíbí, místo toho, abych normálně jako vždy napsala první věc, co mě napadne, a ono to vypadalo skvěle a dokonale.

Zdravím všechny své spolupíšáky i věrné stalkery!

Nesnáším, když mě někdo ignoruje. Když mi někdo měl odpovědět, a neodpověděl.

Včera se mi podařilo překonat naprosto zásadní milník v životě každého, kdo se aspoň kouskem své existence touží stát muzinantem.

Uplynul nějaký ten čas a opět se musím zabývat tím, jaké vybrat jméno pro jedno své stvoření. No, nemusím, chci.

Myslím, že začnu sbírat opilecké kecy na mou adresu. Poté je vydám, vydělám spoustu peněz a bude ze mě veleúspěšný spisovatel. Totiž v poslední době se mi stává, že přicházím do styku s večerním životem pražským.

Znáte ty okamžiky, kdy jdete kolem něčeho, co jste chtěli vždycky zkusit, ale nějak jste se k tomu nikdy nedostali? Takové to jemné svrbění prstů a hučení v hlavě, kdy vám váš milý ďáblík na rameni našeptává, abyste to zkusili?

V poslední době mi několik na sobě nezávislých lidí sdělilo, že mám jít do politiky. Že se tím svým žvaněním a argumentováním mám živit.