Včera jsem umírala.

Toť otázka!

Také se vám stává, že si vymyslíte postavu, napíšete jí nějaký příběh a pak potkáte někoho, kdo vám vaši postavu až nápadně připomíná?

Ač vám to může připadat vzhledem k mému prohlášení, že se ze mě stane tvor na matfyzu většinu času pobývající, i mně se zalíbila idea toho, že bych mohla mít nějakou seriózní práci, kde využiju svoje vzdělání a schopnosti.

Zdravím vám, moji milí! Určitě vás zajímá, jak jsem si užila tento týden.

Jak jsem slíbila, tak také činím. A prozradím něco o tom, kterak jsem podpálila trutnovský kostel.

Poslední dobou se mi stává, že se mě mí milí přátelé a známí ptají, jestli už jsem udělala zkoušky v autoškole.

In a galaxy far, far away... Ne, zase tak far away to není, je to jenom na Florenci, a tam občas postává velice zvláštní osoba. Už jsem ho potkala několikrát a pokaždé se mnou navázal konverzaci. Nevím, jestli za to může můj černý kabát až na zem nebo jestli je to prostě můj nadpřirozený šarm, ale kdykoliv mě vidí, dá se se mnou do řeči.

Byla bych moc ráda, kdyby lidé byli tolerantní, příjemní, kreativní, chovali se hezky k přírodě, aby nebyli manipulovatelní a vztahovační, ale to bych asi chtěla moc. Raději mi Ježíšku přines šicí stroj, men, kufr s drakem na bógu nebo nějaké hezké náušnice, ať se nechytáš za hlavu, že si zase někdo přeje něco podobně nemožného jako porozumět ženám.

Jo, příroda je občas potvora a nám dámám čas od času nadělí pár hodin radostí. A kdyby jenom dámám!