Jak se tak pohybuji po těch všech možných internetech, zjišťuji, že většina lidí naprosto netuší, jaké je slušné vychování. Tak jsem se rozhodla to pro vás sepsat, abyste věděli, co dělat, když potkáte nějakého vegana.

Rozmáhá se nám tu takový nešvar, damas y caballeros. A tím je slovíčko jsou slovíčka "stojí to tady za hovno, všichni kradou, za komunistů bylo líp a vůbec, za všechno můžou ti homosexualisti, neziskovky, havloidi, vegani a podobná levičácká verbež". Čekala bych, že k takovému hlasitému prohlášení se budou uchylovat zvlášť ti, kterým paměť už neslouží tak dobře, měli za komunismu nějaké teplé přidělené místečko a hlavně byli o padesát let krásnější a místo toho, kde mají prášky, je zajímalo spíš to, kde budou mít večer rande, nicméně tomu tak není, a i v mém okolí jsou relativně mladí lidé, kteří touží po pevné vládě jedné strany.

Ti z vás, kdo mě pravidelně stalkují a neusnou bez pravidelné denní dávky mých mouder, pravděpodobně tuší, že jedním z mých snů je objev nesmrtelnosti. Prostě něco takového jako stát se elfem, nestárnout, nezhnusnět, neztloustnout, dobře regenerovat a tak dále.

Tak jest.

I did it and I liked it!

Podařilo se mi uspat mimísky, takže mám chvilku jen pro sebe. Kolegové po mně nechtějí žádnou práci, což je smutné, tak aspoň provedu zápisek do zdejšího lodního deníku.

Moje elfíčata jsou boží. Jsou to ťutínci a hrozně mě baví.

Když jsem šla zase do svého, nyní již oblíbeného Divadla bez hranic na Limonádového Joea a následnou pařbu při příležitosti ukončení sezóny, potkala jsem individuum.

To si takhle jdu půlnočními Říčany, meče v ruce, hlava kdesi vysoko, protože se mi podařilo přežít trénink (po dvou letech v bógu - brnění -, a to bez výraznějšího společenského znemožnění), když vtom mou pozornost upoutají dva podnapilí jedinci.

Už nějakou dobu disponuji pouze šestadvaceti zuby. Od pátku, kdy jsem se vypravila na dekapitaci těch zbývajících dvou kousků, které mi dělaly v puse neplechu a neautorizovanou techno party.