O víkendu jsem byla na velice zvláštní oslavě. Setkala jsem se s mnoha příbuznými, o jejichž existenci jsem neměla nejmenší tušení. Totiž s některými strýci, tetami, sestřenicemi a bratranci (proč to nemůže mít čeština zařízené jako španělština a nestačí napsat tíos y primos?) z mamčiny strany při příležitosti padesátin jednoho ze strýců.

Je tma, jen monitor září. Modrobílé světlo se sotva znatelným hučením zalévá celou místnost.

Chci se s vámi dnes podělit o další ze svých zážitků z Prahy. Byl to snad pokus o sblížení? Či o něco jiného? No, nevím, to asi zůstane navždy tajemstvím.

Autistenbande byla v Krkonoších, huehuehuehue!

To jsem se takhle dneska vracela z kavárny a setkala jsem se s primitivkou.

Dobrovolně bez mučení se přiznávám, že Ereandil je blázen. Nechávám se dvakrát týdně mlátit do hlavy a kdovíkam jinam, a aby toho nebylo málo, dokonce chodím i do posilovny! Do Zdravé hospody. Anglický název uvádět nebudu, protože se mi tenhle poetický český překlad líbí daleko víc.

Dnes ráno jsem měla vskutku zajímavé setkání.

Už i mě to postihlo.

Jsem klidná. Jsem naprosto klidná a relaxovaná. Nic mi nemůže sebrat můj klid.

Ne že bych se zrovna teď potřebovala zbavit prokrastinačních zlozvyků víc než je obvyklé.