Sayonara | Ereandil Aleanath

Prý skončil nějaký rok. Při zběžném pohledu do kalendáře jsem zjistila, že je to opravdu pravda. Trochu mi také napověděly články zdejších bloggerských kolegů, tak si říkám, že bych se mohla přidat s přáním všeho dobrého do toho roku dalšího.

Jo. Moje momentální hladina nevyspání je momentálně tak vysoká, že tenhle úvod píšu asi popáté a pořád se mi nelíbí, místo toho, abych normálně jako vždy napsala první věc, co mě napadne, a ono to vypadalo skvěle a dokonale.

Nesnáším, když mě někdo ignoruje. Když mi někdo měl odpovědět, a neodpověděl.

Uplynul nějaký ten čas a opět se musím zabývat tím, jaké vybrat jméno pro jedno své stvoření. No, nemusím, chci.

Znáte ty okamžiky, kdy jdete kolem něčeho, co jste chtěli vždycky zkusit, ale nějak jste se k tomu nikdy nedostali? Takové to jemné svrbění prstů a hučení v hlavě, kdy vám váš milý ďáblík na rameni našeptává, abyste to zkusili?